Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO spol. s r. o., se sídlem [adresa] a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem [adresa] Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2012 č. j. 136 EC 136/2010-53, o nákladech řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod a o porušení článku 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu ve výroku o nákladech řízení, a to z důvodů v zásadě již uváděných v jeho předcházejících ústavních stížnostech, podle něj svědčících pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jím uplatňované výši. Napadeným rozhodnutím bylo soudem I. stupně v řízení o žalobě stěžovatele pro zaplacení v žalobě specifikované finanční částky, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, (kterážto pohledávka byla stěžovateli postoupena), rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Dále byla žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 150 o. s. ř., s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 stanovena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení odměnu za zastupování advokátem ve výši ekvivalentu jednonásobku vymáhané jistiny, náhradu za zaplacený soudní poplatek a náhradu hotových výdajů. V odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal dále jím požadované náklady řízení.
V posuzovaném případě, obdobně jako v předcházejících stěžovatelových věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil, neboť aplikace shora citovaného nálezu v právě projednávané věci je zcela přiléhavá a argumentace obecného soudu je ústavně konformní (srov. např. I. ÚS 2581/12, I. ÚS 2594/12, I. ÚS 2606/12 aj.). Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení základních práv či svobod, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo. Proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta, jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2012
JUDr. Vojen Güttler předseda senátu