Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Kašparem se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2000, č.j. 33 Cdo 1451/98-257, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 4. 1998, č.j. 17 Co 564/97-206 a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 7. 1997, č.j. 7 C 201/90-16, takto:
Výrok
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení shora uvedených rozsudků, neboť byl přesvědčen, že postupem obecných soudů došlo k porušení jeho základních práv, a to zejména práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") především z toho důvodu, že se nemohl vyjádřit k závěrům znaleckému posudku Ing. B., který byl použit v řízení okresním soudem a krajským soudem a ovlivnil všechna rozhodnutí v souzené věci. V řízení šlo o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
V průběhu řízení oznámil právní zástupce stěžovatele dopisem ze dne 3. 9. 2002 Ústavnímu soudu, že stěžovatel dne 25. 7. 2002 zemřel.
Ústavní soud z usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. D 826/2002-39, Nd 129/2002, které nabylo právní moci dne 31. 12. 2002, zjistil, že dědici zemřelého stěžovatele jsou bratr V. J., a J. Š.
Ústavní soud vyzval oba dědice ke sdělení, zda budou v řízení o ústavní stížnosti po zemřelém stěžovateli pokračovat a současně jim k tomu stanovil lhůtu 20 dnů od obdržení této žádosti. Ústavní soud oba dědice upozornil na to, že pokud mu v uvedené lhůtě nesdělí svoje stanovisko, bude mít Ústavní soud zato, že do řízení o ústavní stížnosti po zemřelém stěžovateli nevstupují.
Oba dědici se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.
Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle ustanovení § 107 odst. 1 věta prvá o.s.ř., jestliže účastník řízení ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle ustanovení § 107 odst. 2 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost , o něž v řízení jde. Podle ustanovení § 107 odst. 5 věta prvá o.s.ř., neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Protože stěžovatel v průběhu řízení o ústavní stížnosti zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř., § 7 odst. 2 občanského zákoníku), Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení pokračovat s právními nástupci stěžovatele. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního stavu nebo kde účastníka řízení nemá žádného právního nástupce.
V předmětném řízení o ústavní stížnosti, která směřovala proti rozhodnutím obecných soudu ve věci zařazení domu č.p. [č.p.] ve Štěpničné ulici v obci a k.ú. [k.ú.] do zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví stěžovatele (žalobce) a vedlejší účastnice (žalované) V. J. plyne z povahy věci, že se jedná o práva a povinnosti, které mohou přejít na jeho právní nástupce, kterými jsou - jak Ústavní soud z citovaného usnesení Okresního soudu ve Svitavách zjistil - V. J. a J. Š. Oba dědici se však ve stanovené lhůtě nevyjádřiil. Proto má Ústavní soud zato, že projevili vůli do řízení o ústavní stížnosti v souzené věci po zemřelém stěžovateli nevstoupit. Za této situace ztráta způsobilosti stěžovatele být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení o ústavní stížnosti a soud je povinen řízení zastavit.
Proto Ústavní soud dle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř. s odkazem na ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, řízení o podané ústavní stížnosti zastavil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2003
JUDr. František Duchoň předseda senátu Ústavního soudu