Odůvodnění
Navrhovatel si ve svém návrhu stěžuje na postup soudu při stanovení daně ze mzdy. Tvrdí, že postupem soudu došlo k neoprávněnému zásahu do jeho základních lidských práv a žádá Ústavní soud o posouzení věci.
Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví.
Navrhovatel neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly postupem soudu porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), nebylo zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá a návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu stejnopisů (§ 34 1
I. US 272/98 cit. zák.). Z návrhu dále nebylo patrno, zda navrhovatel dříve, než se obrátil na Ústavní soud, vyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zák.), neboť k návrhu nebyla přiložena kopie tohoto posledního prostředku (§ 72 odst. 4 cit. zák.). Navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.).
Na základě uvedených skutečností soud navrhovatele o vadách návrhu vyrozuměl a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě nedostatky návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění platné právní úpravy, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučeni Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 13. srpna 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu