Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti F. M., zastoupeného Mgr. Filipem Gerykem, advokátem, sídlem [adresa] a, Vyškov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2025 č. j. 37 Co 271/2024-203, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a H. S., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti v návětí označenému rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.
2. Ústavní stížnost je opožděná.
3. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že mu napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo doručeno 16. července 2025. Podle stěžovatele lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet 17. července 2025 a poslední den lhůty připadl na 17. září 2025.
4. V tom se ovšem stěžovatel mýlí. Z jeho tvrzení jednoznačně plyne, že konec lhůty k podání ústavní stížnosti připadl na úterý 16. září 2025. Stěžovatel dovozuje včasnost podání ústavní stížnosti od data doručení usnesení Krajského soudu v Brně, k němuž podle jeho vlastního tvrzení došlo 16. července 2025. Posledním dnem dvouměsíční lhůty ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 63 téhož zákona a § 57 odst. 2 občanského soudního řádu byl proto stejně označený den, tedy 16. září 2025, což byl běžný pracovní den (úterý). Podle posledně jmenovaného ustanovení totiž lhůty určené podle měsíců končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (tedy doručení usnesení Krajského soudu v Brně). Ústavní stížnost, kterou stěžovatel doručoval datovou schránkou až ve středu 17. září 2025, tedy byla podána opožděně. Procesní lhůta stanovená v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je přitom lhůtou kogentní a Ústavní soud, který je podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout (např. usnesení ze dne 30. ledna 2019 sp. zn. I. ÚS 4078/18).
5. Z uvedeného vyplývá, že v projednávané věci zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována. Jelikož zákonnou lhůtu nelze prominout, Ústavní soud odmítl podání stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj