Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. B., zastoupeného JUDr. Martinou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, čj. 29 Odo 1415/2006 - 137, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností podanou osobně dne 10. 11. 2008 stěžovatel navrhl zrušení výše uvedeného rozsudku, vydaného v řízení o plnění z ručitelského závazku. Tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. Rozsudkem Nejvyššího soudu, jehož zrušení stěžovatel navrhl, byl zrušen rozsudek odvolacího soudu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatel tak podal ústavní stížnost za situace, kdy řízení před obecnými soudy stále pokračuje. Za této situace je však ústavní stížnost předčasná. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než rozhodne příslušný soud, mohl by tak zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" možnosti, které jsou obecně dány dosud probíhajícím řízením, resp. řízením, které má být vedeno na základě kasačního rozhodnutí. Ústavní stížnost lze podat teprve poté, co toto řízení bude skončeno. Ve věci jsou tak naplněny podmínky pro odmítnutí ústavní stížnosti soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, jako návrhu nepřípustného podle § 43 odst. 1 písm. e), ve spojení s § 75 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 1. prosince 2008
František Duchoň soudce Ústavního soudu