Usnesení ze dne 22. 5. 2008
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. J. a D. J., zastoupených advokátem JUDr. Gabrielem Brenkou se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2007, č.j. 17 Co 97/2004-41, takto:
Výrok
Odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. I. ÚS 2792/07, se opravuje tak, že:
a) na straně druhé, jež byla označena číslem 5, označení strany správně zní: 2,
b) na straně druhé, v jehož pravém horním rohu byla uvedena spisová značka I. ÚS 563/05, označení spisové značky správně zní: I. ÚS 2792/07,
c) na straně druhé text prvního a druhého odstavce správně zní: Ústavní soud dodává, že odkaz stěžovatelů na ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, je nepřípadný a z hlediska zachování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti není relevantní. Uvedené ustanovení může mít totiž význam pouze při úvaze o neodmítnutí ústavní stížnosti, byť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (srov. § 75 odst. 1 cit. zákona). O takovou situaci se však v souzené věci zjevně nejedná.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o ústavním soudu].
Odůvodnění
Ústavní soud v části odůvodnění (na straně druhé chybně označené číslem 5) usnesení ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. I. ÚS 2792/07, chybně uvedl (v prvním a ve druhém odstavci) text: "Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.]. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, dalšími námitkami stěžovatelky se již nezabýval." Správný text (odpovídající předchozímu odůvodnění citovaného usnesení Ústavního soudu) však měl znít: "Ústavní soud dodává, že odkaz stěžovatelů na ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, je nepřípadný a z hlediska zachování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti není relevantní. Uvedené ustanovení může mít totiž význam pouze při úvaze o neodmítnutí ústavní stížnosti, byť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (srov. § 75 odst. 1 cit. zákona). O takovou situaci se však v souzené věci zjevně nejedná. Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]."
Ústavní soud dále na straně (po opravě označené číslem 2) chybně uvedl číslo spisové značky I. ÚS 563/05, ačkoliv správně se jedná o sp. zn. I. ÚS 2792/07.
Protože se jedná o zjevnou nesprávnost (vzniklou vytvářením kopií předmětného usnesení - viz č.l. 24 spisu), Ústavní soud vydává ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 164 o.s.ř. toto opravné usnesení. V tomto případě je vydává soudce zpravodaj, neboť jde o usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti, jež bylo rovněž v kompetenci soudce zpravodaje. Doslovné znění § 164 o. s. ř. se tu tedy neuplatní.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2008
Vojen Gűttler soudce zpravodaj
Usnesení ze dne 26. 3. 2008
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů J. J. a D. J., zastoupených advokátem JUDr. Gabrielem Brenkou se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2007, č. j. 17 Co 97/2007-41, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2007, č. j. 17 Co 97/2007-41.
Ústavní soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 13 Nc 29263/2006, zjistil, že napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2007, č. j. 17 Co 97/2007-41, bylo právnímu zástupci stěžovatelů (advokátu JUDr. Gabrielu Brenkovi) doručeno dne 21. 8. 2007.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Z obsahu spisu však plyne, že od doručení napadeného usnesení Městského soudu v Praze právnímu zástupci stěžovatelů do svěření ústavní stížnosti poštovní přepravě dne 26. 10. 2007 uplynula doba delší, než zákon o Ústavním soudu připouští. Konec zákonné 60denní lhůty připadl na den 20. 10. 2007, kterým však byla sobota; posledním dnem lhůty byl proto nejbližší následující pracovní den, tj. pondělí dne 22. 10. 2007 (§ 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 57 odst. 2 o. s. ř.). Zmeškání zákonné lhůty prominout nelze. Ústavní soud dodává, že odkaz stěžovatelů na ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, je nepřípadný a z hlediska zachování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti není relevantní. Uvedené ustanovení může mít totiž význam pouze při úvaze o neodmítnutí ústavní stížnosti, byť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (srov. § 75 odst. 1 cit. zákona). O takovou situaci se však v souzené věci zjevně nejedná.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2008
Vojen Güttler soudce zpravodaj