Usnesení ze dne 19. 11. 2025
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška jako soudce zpravodaje, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti advokátky Z. N., proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 2217/2025-6323 ze dne 27. srpna 2025 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 178/2025-6263 ze dne 7. srpna 2025 za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a V. M., a nezl. M. V. M., jako vedlejších účastníků řízení takto:
Výrok
V řízení o ústavní stížnosti se pokračuje.
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením stěžovatelce jmenoval opatrovníka a Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení o "odvoláních" stěžovatelky a jejího opatrovníka. Stěžovatelka proti těmto rozhodnutím podala ústavní stížnost, neboť nesouhlasila se jmenováním opatrovníka obecně ani s konkrétním opatrovníkem, kterého soud zvolil.
2. Při zkoumání splnění procesních podmínek řízení dospěl soudce zpravodaj a poté i I. senát k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná pro nevyčerpání všech prostředků ochrany práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu je totiž třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023 (ST 58/116 SbNU 266; 57/2023 Sb.)].
3. Ústavní soud nicméně mimo jiné v nálezu sp. zn. II. ÚS 82/23 ze dne 8. 8. 2023 dovodil, že ústavní stížnost proti rozhodnutí o jmenování opatrovníka přípustná je. I. senát Ústavního soudu proto usnesením č. j. I. ÚS 2796/25-21 ze dne 24. 10. 2025 řízení o ústavní stížnosti přerušil a předložil plénu návrh na zaujetí stanoviska podle § 23 zákona o Ústavním soudu.
4. Dne 12. 11. 2025 přijalo plénum Ústavního soudu stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25, podle něhož ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu o ustanovení procesního opatrovníka a o opravných prostředcích proti takovému rozhodnutí, není-li podána ustanoveným opatrovníkem k ochraně vlastních základních práv a svobod, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
5. Vydáním stanoviska odpadly důvody přerušení řízení, pročež Ústavní soud rozhodl o jeho pokračování. Z důvodu hospodárnosti Ústavní soud zároveň (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1424/10 ze dne 24. 6. 2014 či sp. zn. IV. ÚS 344/06 ze dne 28. 7. 2009) posuzovanou ústavní stížnost - s ohledem na přijaté stanovisko, které je pro I. senát podle § 23 zákona o Ústavním soudu závazné - podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění stanoviska.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 24. 10. 2025
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška jako soudce zpravodaje, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti advokátky Z. N., proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 2217/2025-6323 ze dne 27. srpna 2025 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 178/2025-6263 ze dne 7. srpna 2025 za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a V. M., nezl. M. V. M., jako vedlejších účastníků řízení takto:
Výrok
Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.
Plénu Ústavního soudu se předkládá návrh na zaujetí stanoviska k právnímu názoru I. senátu odchylnému od právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 82/23 ze dne 8. 8. 2023.
Odůvodnění
1. Posuzovanou ústavní stížností stěžovatelka napadá mimo jiné rozhodnutí Městského soudu v Praze, který jí postupem podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu jmenoval opatrovníka. Stěžovatelka má za to, že nebyly dány důvody pro jmenování opatrovníka, a nesouhlasí ani s konkrétní osobou, kterou soud opatrovníkem jmenoval.
2. Při zkoumání splnění procesních podmínek řízení dospěl soudce zpravodaj a poté i I. senát k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná pro nevyčerpání všech prostředků ochrany práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu je totiž třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být zásadně napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí procesní, resp. dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023 (ST 58/116 SbNU 266; 57/2023 Sb.)]. Tato zásada neplatí bezvýjimečně, ovšem u rozhodnutí o jmenování opatrovníka podle názoru I. senátu důvod k odlišnému postupu není.
3. Ústavní soud nicméně mimo jiné v nálezu sp. zn. II. ÚS 82/23 ze dne 8. 8. 2023 dovodil, že ústavní stížnost proti rozhodnutí o jmenování opatrovníka je přípustná. S ohledem na závaznost právních názorů vyslovených v nálezech Ústavního soudu I. senátu tak nezbylo než postupovat podle § 23 zákona o Ústavním soudu a předložit tuto otázku k posouzení plénu.
4. V řízení o ústavní stížnosti bude pokračováno po rozhodnutí pléna.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu