Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] a, [PSČ obec], zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem [adresa] 5, proti výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 7. 2013 č. j. 35 EC 2256/2010-32, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti se z velmi podrobně vyložených důvodů stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž bylo žalovanému L. K. (ve sporu o zaplacení jízdného včetně přirážky v celkové výši 1 008 Kč) uloženo zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 1 520 Kč. V tomto výroku spatřuje stěžovatelka porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stejné či podobné výhrady proti nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu, vydaných v obdobných sporech, uplatnila stěžovatelka předtím v celé řadě ústavních stížností, přičemž Ústavní soud ústavní stížnost projednávanou pod sp. zn. I. ÚS 988/12 zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl stěžovatelčině argumentaci přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce nepochybně známy; postačí proto na ně pouze odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.
Jde-li o návrh s ústavní stížností spojený, z předchozích odmítacích usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrh akcesorický, sdílející osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 3664/12 a ze dne 4. 10. 2012 sp. zn. III. ÚS 3487/12). Z těchto důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl, a návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu pak rovněž odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2013
Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu