Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. V., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 4, se sídlem v [adresa] zastoupeného JUDr. S. V., advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2007 č. j. 20 Co 371/2007-35 a výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. listopadu 2006 č. j. 13 Nc 14967/2002-27, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, a 1. JUDr. A. S. a 2. V. P., jako vedlejších účastníků, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svým návrhem domáhá vedle zrušení shora uvedených rozhodnutí toho, aby Ústavní soud vyslovil, že: "uložení povinnosti platit náklady exekuce povinnému v souvislosti se zastavením exekuce je porušením zásady rovnosti vyjádřené v čl. 1 Listiny základních práv. Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení soudce. Takovéto rozhodnutí je tedy zároveň zásahem do soudcovské nezávislosti zaručené čl. 82 odst. 1 Ústavy."
Posuzovaná ústavní stížnost představuje "další v řadě" obsahově a argumentačně obdobných podání téhož stěžovatele (vedených např. pod sp. zn. II. ÚS 296/07, II. ÚS 1997/07, či IV. ÚS 2225/07). Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že projednávané podání obsahuje rozšíření dosavadní stěžovatelovy argumentace, jež primárně stále pouze polemizuje s odůvodněním stanoviska pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06. Za situace, kdy je podávána ústavní stížnost stejného obsahu, a důvody rozhodování Ústavního soudu jsou stěžovateli známy z nemála již Ústavním soudem mu odmítnutých podání (viz výše), pokládá Ústavní soud za zcela postačující, aby bez dalšího odkázal např. na důvody uvedené v pravomocném usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007 ve věci sp. zn. II. ÚS 296/07, neboť jde o důvody konstantní, na nichž není nutno nic doplňovat ani měnit. Pouze na okraj Ústavní soud podotýká, že uvedené stanovisko pléna Ústavního soudu bylo přijato bez jakýchkoli odlišných stanovisek. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím obecného soudu došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2007
Ivana Janů v. r. předsedkyně senátu