Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele: Mgr. Jiří Kania, advokát, sídlem [adresa] Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. června 2025 č. j. 57 Co 45/2025-369, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Krajský soud v Ostravě odmítl uznat některé úkony stěžovatele (ustanoveného advokáta) jako účelně vynaložené náklady; šlo o jím vykázané porady s klientem. Nepřiznal mu za ně tedy náhradu. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadeným usnesením došlo k porušení jeho práva zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
3. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nevykonává dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zasáhne pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
4. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou těchto soudů. Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou - viz bod [34] stanoviska pléna Pl.. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.). 5. Žádné takové mimořádné okolnosti, které by věc nákladů řízení v této věci posunuly do roviny ústavnosti, stěžovatel netvrdí. Stěžovatel zpochybňuje závěr krajského soudu, že předmětné úkony právní služby nebyly provedeny účelně. K této námitce je třeba především poukázat na závěry Ústavního soudu, obsažené v řadě jeho rozhodnutí (např. usnesení ze dne 2. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1084/20 nebo usnesení ze dne 27. 12. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2771/11), kde Ústavní soud konstatoval, že občanský soudní řád ponechává otázku náhrady nákladů řízení, včetně posouzení jejich účelnosti, na úvaze obecných soudů, které přihlížejí ke konkrétním okolnostem případu. Odůvodní-li soudy tyto své úvahy dostatečně, nelze jejich postup podle Ústavního soudu z hlediska základních práv a svobod považovat za svévolný ani nepřiměřený.
6. Krajský soud se s otázkou účelnosti nákladů řízení v odůvodnění svých rozhodnutí stručně, ale dostatečně vypořádal. Nelze souhlasit se stěžovatelem, který namítá, že argumentace soudu spočívá na tvrzeních jako např. "porada nemusela trvat déle než jednu hodinu." Tato tvrzení jsou doplněna stručným vysvětlením, proč krajský soud nepovažoval úkony za účelné. Uvedeným závěrům krajského soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
7. Ústavní soud konstatuje, že krajský soud rozhodoval v souladu s ustanoveními Listiny a Úmluvy, jeho rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu