Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. H., zastoupené Mgr. Martinem Vlčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 216/2021-502 ze dne 20. 8. 2021 a Obvodního soudu pro prahu 4 č. j. 55 C 285/2019-476 ze dne 24. 6. 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a právnické osoby Reflexia, združenie, se sídlem ve [adresa] jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "nalézací soud") zamítl napadeným usnesením žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků.
2. Nalézací soud přisvědčil žalované, že došlo k výpadku jejích příjmů v souvislosti s jejím podnikáním, na druhou stranu nemohl přehlédnout majetkové hodnoty přesahující obvyklé bytové a ekonomické potřeby průměrného člověka. Stěžovatelka vlastní dvě bytové jednotky a rekreační objekt, žije sama. Dále poukázal na unikátní sbírku historických vozidel stěžovatelky v hodnotě v řádech desítek milionů Kč. Zpeněžení jednoho z vozidel by učinilo majetek stěžovatelky likvidní. Na straně stěžovatelky proto neshledal nalézací žádné výjimečné důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly úplné osvobození od soudních poplatků; se zřetelem k jejímu majetku a způsobu hospodaření s ním za takový důvod nepovažoval ani výpadek příjmů z podnikání v oboru hostinské činnosti.
3. Dále se nalézací soud zabýval tím, zda lze stěžovatelce přiznat částečné osvobození od soudních poplatků. S přihlédnutím k výši soudního poplatku za odvolání ve výši 41 196 Kč a celkovému majetku stěžovatelky dospěl k závěru, že soudní poplatek odpovídá jejím majetkovým poměrům, jejíž žádost proto zamítl. Zdůraznil, že musel přihlížet k celkovým poměrům stěžovatelky a k charakteru sporu. Podtrhl, že osvobozením by poplatkovou povinnost přenesl na ostatní daňové poplatníky a připomněl, že v případě úspěchu bude stěžovatelce přiznána náhrada nákladů řízení.
4. Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud) se se závěry nalézacího soudu ztotožnil a jeho usnesení potvrdil - byť s jistými odchylkami při hodnocení zjištěného skutkového stavu.
5. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svého práva na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
6. Stěžovatelka polemizuje se závěry obecných soudů o jejích celkových (zejména majetkových) poměrech. Zejména poukazuje na to, že sbírka automobilů je součástí kulturního dědictví České republiky a není možné snižovat její kvalitu (celistvost) odprodejem jednotlivých exponátů. Soudy se nedostatečně zabývaly aktuální ekonomickou situací, znemožňují tak stěžovatelce přístup k soudu (odvolací přezkum), a proto by měla být napadená rozhodnutí zrušena.
7. Z napadených usnesení se podává, že se nalézací i odvolací soud podrobně zabývaly celkovými poměry stěžovatelky v souvislosti s jejími předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (úplného i částečného) ve smyslu § 138 o. s. ř. Poplatková povinnost je na úrovni povinnosti daňové a nelze ji formou úlev přenášet zásadně na ostatní daňové poplatníky. Rozhodování o výjimce z této povinnosti - o osvobození od soudního poplatku - je výkonem státní moci, kterou může obecný soud podle čl. 2 odst. 2 Listiny uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Nesplnila-li stěžovatelka stanovené požadavky pro osvobození, a to ani z části, pak nemá Ústavní soud žádný důvod do jejich rozhodovací činnosti zasahovat.
8. Napadená usnesení jsou pečlivě odůvodněna, vydaly je soudy v rámci své pravomoci a Ústavnímu soudu je nepřísluší "přehodnocovat", neboť není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice. Nespokojenost stěžovatelky s výsledkem řízení o její žádosti nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2021
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu