Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2013 č. j. 3 VSPH 183/2013-B-8 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2013 č. j. KSPL 54 INS 2773/2012-B-1 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 9. 2013 shora označená rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny). V ústavní stížnosti brojí proti postupu Krajského soudu v Plzni, který bez zbytečného odkladu nerozhodl o jeho návrhu směřujícímu proti výroku II. usnesení tohoto soudu. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že usnesením Krajského soudu v Plzni shora označeným byl ve výroku I. prohlášen konkurs na majetek dlužníka (stěžovatele) a ve výroku II. určeno, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. Proti výroku I. tohoto usnesení bylo odvolání přípustné, proti ostatním výrokům nikoliv. Shora označeným usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího byl výroku I. usnesení soudu prvního stupně potvrzen (výrok I.); ve výroku II. usnesení bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně.
2. Ústavní soud je povinen v prvé řadě posoudit, zda ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené v ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Z obsahu listin předložených stěžovatelem plyne, že ústavní stížnost směřuje proti těmto rozhodnutím: a) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2013 č. j. 3 VSPH 183/2013-B-8; b) usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2013 č. j. KSPL 54 INS 2773/2012-B-1.
4. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Ústavní soud zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze bylo stěžovateli doručeno dne 24. 6. 2013. Stěžovatel svou stížnost doručil Ústavnímu soudu dne 25. 9. 2013 (odeslána 24. 9. 2013), tedy po lhůtě stanovené zákonem. Jeho ústavní stížnost je tudíž nutné posoudit jako podanou opožděně. Nad rámec uvedeného Ústavní soud konstatuje, že již z poučení usnesení Krajského soudu v Plzni plyne, že proti výroku II. usnesení není odvolání přípustné. Není tudíž možné hovořit o nečinnosti soudu, když navíc o jeho podání rozhodl ve svém usnesení Vrchní soud v Praze (výrok II.).
6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. července 2014
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj