I. ÚS 2967/16

Odůvodnění

1. Stěžovatel podáním ze dne 6. 11. 2016 namítl podjatost soudkyně Kateřina Šimáčková, soudkyně I. senátu Ústavního soudu určené dle rozvrhu práce soudkyní zpravodajkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. I. ÚS 2967/16, a navrhl, aby byla vyloučena z projednávání a rozhodování dotčené ústavní stížnosti.

2. Ve vyjádření k námitce podjatosti soudkyně zpravodajka uvedla, že se necítí být podjatá a nemá žádný vztah ani k věci samé, ani k osobám zúčastněným na řízení nebo k jejich zástupcům. Proto dle jejího názoru nejsou dány důvody pro její vyloučení z projednání a rozhodování věci.

3. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu takto představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

4. Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, subjektivního a objektivního. Subjektivní hledisko, které je stěžejní složkou nestrannosti soudce, je subjektivní psychickou kategorií vypovídající o osobním přesvědčení soudce v daném případě a jeho vnitřním psychickém vztahu k projednávané věci. Při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce však nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní hledisko považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, tedy hledisko objektivní, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec. Zatímco subjektivní hledisko tedy zkoumá vnitřní vztah soudce k věci, objektivní hledisko sleduje s ohledem na tento vnitřní vztah existenci dostatečných záruk, že je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o jeho nepodjatosti [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 722/05 ze dne 7. 3. 2007 (N 42/44 SbNU 533)]. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci přitom může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je proto třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to a) jaká je povaha tohoto vztahu a b) zda se jedná o vztah zjevně intenzivní [srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11)].

5. V projednávané věci dospěl posuzující senát Ústavního soudu k závěru, že podmínka možné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové není v dané věci splněna, a proto nejsou dány důvody pro její vyloučení z projednávání a rozhodování dotčené věci. Stěžovatel totiž ve svém podání neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které by měla soudkyně zpravodajka přistupovat k jeho věci nestranně; naopak soudkyně Kateřina Šimáčková ve svém vyjádření uvedla, že se subjektivně necítí být podjatá. O tom, že takové subjektivní přesvědčení má relevanci, nemůže být u ústavní soudkyně, na níž jsou kladeny vysoké požadavky z hlediska morální integrity, pochyb.

6. Z těchto důvodů rozhodl II. senát Ústavního soudu o vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z projednání a rozhodování ve věci tak, jak výše uvedeno, neboť nejsou naplněny předpoklady ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu i podmínky stanovené shora citovanou judikaturou Ústavního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2016 Vojtěch Šimíček v. r. předseda senátu

Odůvodnění

Dne 5. 9. 2016 došel Ústavnímu soudu návrh, jímž navrhovatel stěžovatel brojí proti zásahům, které měly způsobit obecné soudy, a to Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze v řízení, které je navrhovatelem vedeno. Dále navrhovatel požaduje ustanovení advokáta a v průběhu řízení podal námitku podjatosti vůči soudkyni zpravodajce. Usnesením ze dne 15. 11. 2016 bylo příslušným senátem Ústavního soudu rozhodnuto, že soudkyně zpravodajka není vyloučena z projednání a rozhodování věci.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje. Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (srov. kupř. řízení ve věci sp. zn. III. ÚS 1303/15 aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 vzpomínaného zákona. Vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu by bylo z důvodů jemu z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické. S právními následky takto podané ústavní stížnosti tak již byl navrhovatel dostatečně seznámen, přičemž tyto důsledky již i pocítil. Z toho je tedy zřejmé, že navrhovateli jsou dostatečně známy podmínky uvedené v ustanovení § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přesto se je opět a bez zjevného důvodu rozhodl v nyní projednávaném návrhu nerespektovat. Poněvadž navrhovatel opět zvolil stejný přístup, soudkyně zpravodajka jej za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako vadný odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2016

Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka