Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Dimension, a. s., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Ing. Václavem Jermanem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2008, čj. 29 Ca 53/2007 - 23, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 3. 12. 2008 stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného rozhodnutí, vydaného v daňovém řízení. Tvrdí, že jím byla porušena ustanovení čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že proti výše zmíněnému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podala i kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle zjištění Ústavního soudu byla kasační stížnost stěžovatelky podána dne 17. 10. 2008 a dosud o ní nebylo rozhodnuto. Ústavní stížnost je, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, procesním prostředkem k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Subsidiarita ústavní stížnosti znamená požadavek vyčerpání všech procesních prostředků, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Po formální stránce se subsidiarita projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům teprve poté, pokud nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Jinými slovy, v subsidiaritě ústavní stížnosti se rovněž realizuje v konkrétní a praktické podobě ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Současné podávání kasační a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatelka ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda kasační stížnost bude Nejvyšším správním soudem vyhodnocena jako přípustná či nikoliv; věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2008
František Duchoň soudce Ústavního soudu