Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu M. S., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesením Okresního státního zastupitelství v Olomouci sp. zn. 2 ZT 64/2020 ze dne 24. srpna 2020 a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Olomouc, 2. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPM-70509-130/TČ-2019-140573-507 ze dne 28. července 2020, za účasti Okresního státního zastupitelství v Olomouci a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
1. Police České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Územní odbor Olomouc, 2. oddělení obecné kriminality, napadeným usnesením zahájila trestní stíhání navrhovatele. Následnou stížnost navrhovatele Okresní státní zastupitelství v Olomouci zamítlo.
2. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity. To se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je v souladu s čl. 4 Ústavy úkolem všech orgánů veřejné moci. Procesní rozhodnutí, jimiž se řízení nekončí, přezkoumává Ústavní soud pouze výjimečně; jde především kroky zasahující intenzivně například do osobní svobody (vazba). Jinak zasahuje Ústavní soud teprve až v případě selhání všech ostatních orgánů a nástrojů.
3. V projednávaném řízení nebylo vydáním napadených rozhodnutí řízení ukončeno, ale naopak k jeho zahájení; řízení nadále pokračuje, a tak existuje možnost nápravy případného zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod odpovídajícími procesními trestně-právními prostředky již v rámci řízení samotného.
4. Ústavní stížnost je procesní nástroj, který je možno použít teprve poté, co navrhovatel vyčerpá všechny ostatní zákonné možnosti. Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech s možnostmi soudního řízení, které samou svojí existencí zaručuje, až do svého ukončení, průběžnou kontrolu danou trestním řádem s celou řadou konkrétních procesních nástrojů.
5. Ústavní stížnost tak byla podána předčasně; návrh je nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto jej Ústavní soud odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2020
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj