Usnesení ze dne 27. 4. 2021
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele, spolku BOHEMIANS Praha, se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 1 Nc 2368/2020-453 ze dne 24. srpna 2020, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodl, že soudkyně JUDr. Jaroslava Novotná není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "soud prvního stupně") pod sp. zn. 23 C 87/2008.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), popisuje okolnosti předcházející rozhodnutí městského soudu: postup soudkyně soudu prvního stupně, předchozí usnesení městského soudu č. j. 1 Nc 2609/2019-446 ze dne 4. prosince 2019 (vylučující soudkyni z projednávání věci) i nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 629/20 ze dne 4. srpna 2020, kterým bylo první usnesení městského soudu zrušeno.
3. Stěžovatel především brojí proti nevyloučení soudkyně - své vážné pochybnosti o její nestrannosti opírá o e-mail založený do spisu soudu prvního stupně od pro něj neznámého odesílatele a k tomu odkazuje na judikaturu: Evropského soudu pro lidská práva (věc č. 65411/01 Sacilor Lormines proti Francii, č. 23695/02 Clarke proti Spojenému Království, či č. 38191/12 A. K. proti Lichtenštejnsku), Nejvyššího soudu (usnesení sen. zn. 29 NSČR 26/2012 ze dne 18. dubna 2012, uveřejněné pod R 85/2012 civ. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) i Ústavního soudu [usnesení sp. zn. III. ÚS 2336/08 ze dne 27. října 2009 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)]. Napadenému usnesení vytýká nerespektování pokynu Ústavního soudu v odstavci 22 nálezu (přezkoumat a rozhodnout) a nedostatečné (stručné) odůvodnění.
4. Stěžovatel namítá nedostatky při rozhodování Ústavního soudu, neboť usnesení sp. zn. I. ÚS 629/20 ze dne 1. března 2020 odkládající vykonatelnost původního usnesení městského soudu bylo vydáno v odlišném složení senátu I. ÚS, než nález rušící původní usnesení (sp. zn. I. ÚS 629/20 ze dne 4. srpna 2020). Stěžovateli nebyla změna jednoho ze soudců nijak vysvětlena, a bylo mu tak údajně znemožněno uplatnit případnou námitku podjatosti "nového" člena senátu; byl-li soudce rozhodující jen dne 1. března 2020 vyloučen podle § 36 zákona o Ústavním soudu, nemohl rozhodovat ani o odkladu vykonatelnosti.
5. Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že napadeným usnesením byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto navrhuje, aby Ústavní soud toto usnesení zrušil.
6. Podáním doručeným dne 20. ledna 2021 a doplněným dne 31. ledna 2021 namítl stěžovatel podjatost dvou členů (soudce a soudce zpravodaj) senátu I. ÚS, jemuž byla věc rozvrhem práce přidělena. Podle § 10 odst. 1 rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2021 (Org. 01/21), rozhoduje o vyloučení soudce I. senátu usnesením II. senát, který usnesením sp. zn. I. ÚS 3/21 ze dne 22. dubna 2021 rozhodl, že soudce a soudce zpravodaj nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování ve věci.
7. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatele odkazuje Ústavní soud především na svůj nález sp. zn. I. ÚS 629/20 ze dne 1. března 2020, kterým rozhodl o ústavní stížnosti protistrany nynějšího stěžovatele v řízení před soudem prvního stupně. V citovaném rozhodnutí měl stěžovatel postavení vedlejšího účastníka; tam Ústavní soud dostatečně vysvětlil, proč nepovažuje skutečnosti pro vyloučení soudkyně, korelující s nynějšími námitkami stěžovatele, za dostatečné k vyslovení uvedeného závěru. Současně uvedl, že po kasaci původního usnesení bude úkolem městského soudu znovu rozhodnout o námitce podjatosti soudkyně a provést "přezkum, zda a které konkrétní projevy soudkyně skutečně a objektivně vyvolávají pochybnosti o její nestrannosti a nenalezne-li žádné relevantní okolnosti, bude na místě námitku vedlejší účastnice odmítnout ..." (viz odstavec 22 nálezu).
8. Nezjistil-li městský soud nic, čím by nad dříve použité podpořil svoji argumentaci pro vyloučení soudkyně, v souladu s nálezem návrhu na vyloučení nevyhověl. Ústavní soud uložil městskému soudu buď vyloučení řádně odůvodnit, nebo soudkyni nevyloučit. Nejde ani o rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu, která požaduje prokázat vztah (soudkyně) k věci, účastníkům či jejich zástupcům. Je-li stěžovatel přesvědčen, že na rozhodování soudkyně mohly mít vliv listiny založené ve spisu (rešerše na č. l. 426-427), které považuje za v řízení neprovedené důkazy, nejde bez dalšího o důkaz nepřípustného vztahu soudkyně, ale může svědčit o nedbalém vedení spisu (které bylo konstatováno již ve zmíněném nálezu) a může založit důvod pro přezkum rozhodnutí v řízení o řádném opravném prostředku či důvod pro zahájení kárného řízení.
9. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že v souladu s právní úpravou jsou účastníci řízení poučeni o možnosti vyslovit námitku podjatosti některého člena senátu (§ 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); toto právo přísluší pouze účastníkům, jimiž jsou stěžovatel a státní orgán, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje (§ 76 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovateli, kterému v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 629/20 příslušelo postavení vedlejšího účastníka, právo vyslovit námitku podjatosti soudce Ústavního soudu zákon o Ústavním soudu nepřiznává. V souladu s uvedeným byla stěžovatelka ve věci sp. zn. I. ÚS 629/20 informována (viz č. l. 12) o složení senátu, možnosti uplatnit námitku podjatosti soudce Ústavního soudu (§ 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) i úpravě případného zastupování nepřítomného člena senátu (§ 40 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), vše s odkazem na rozvrh práce, jehož znění pro kterékoliv období je přístupné na https://www.usoud.cz/organizace-us (obdobně byl nyní poučen i stěžovatel). V souladu s uvedeným je ve spisu sp. zn. I. ÚS 629/20 na č. l. 55 založen úřední záznam ze dne 4. srpna 2020 o povolání soudkyně k zastoupení nepřítomného soudce podle § 9 odst. 1 a 7 rozvrhu práce Ústavního soudu v tehdy účinném znění.
10. Za dané situace nezjistil I. senát Ústavního soudu důvody odchýlit se od závěrů shora citovaného dřívějšího nálezu a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. dubna 2021
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 22. 4. 2021
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně K. Š. a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BOHEMIANS PRAHA, se sídlem [adresa] Praha právně zastoupené JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem [adresa] Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2020 č. j. 1 Nc 2368/2020-453, o návrhu na vyloučení soudců Vladimíra Sládečka a Jaromíra Jirsy, takto:
Výrok
Soudce V. S. není z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3/21 vyloučen.
Soudce Jaromír Jirsa není z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3/21 vyloučen.
Odůvodnění
1. Ve shora uvedené věci byl v souladu s ustanovením § 40 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle rozvrhu práce Ústavního soudu, v platném a účinném znění, ustanoven soudcem zpravodajem Jaromír Jirsa a věc byla přidělena k rozhodnutí do senátu ve složení Jaromír Jirsa, T. L. a V. S..
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti a následně v podáních ze dne 19. 1. a 29. 1. 2021 navrhla vyloučení soudců Vladimíra Sládečka a Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování věci, a to z důvodu jejich údajné podjatosti, kterou dovozuje ze skutečnosti, že oba jmenovaní soudci rozhodovali jako členové senátu o ústavní stížnosti sp. zn. I. ÚS 629/20.
3. Podjatost, resp. důvodnou obavu, že soudce Jaromír Jirsa může být ve věci ovlivněn i jinými skutečnostmi a informacemi, než které vyšly najevo z dokazování a v průběhu řízení o podané ústavní stížnosti, spatřuje stěžovatelka zejména v tom, že Jaromír Jirsa se při vyhlášení nálezu dne 12. 8. 2020 sp. zn. I. ÚS 629/20 sám vyjadřoval k otázkám, které nebyly předmětem řízení před Ústavním soudem v projednávané věci, a které, jak sám uvedl, zná z doby svého celého působení v justici. Jaromír Jirsa působil dlouhá léta jako místopředseda Městského soudu v Praze, před kterým byla v době výkonu jeho funkce místopředsedy soudu projednávána řada kauz stěžovatelky či její dceřiné společnosti Fotbalového klubu Bohemians Praha, a. s., a není vyloučeno, resp. je spíše pravděpodobné, že jako soudní funkcionář civilního úseku Městského soudu v Praze v této věci mohl vykonávat či vykonával i tzv. dohlídkovou činnost a právě odsud mohou pramenit jeho znalosti a informace o skutečnostech, které získal jinak, než jako soudce Ústavního soudu.
4. Podjatost, resp. důvodnou obavu, že Jaromír Jirsa a V. S. mohou být ve věci podjati, resp. že nemusí být nestranní, pak podle stěžovatelky vzbuzuje i fakt, že v průběhu řízení, vedeného před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 629/20, došlo ke změně předsedy senátu a složení senátu věc projednávajícího, bez toho, že by o této změně a jejich důvodech byli účastníci předmětného řízení zákonným způsobem vyrozuměni. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. I. ÚS 629/20, kterým bylo rozhodnuto, že vykonatelnost usnesení Městského soud v Praze č. j. 1 Nc 2609/2019-446 ze dne 4. 12. 2019 se odkládá, je zřejmé, že předmětnému senátu dne 4. 3. 2020 předsedal V. S.. Z nálezu Ústavního soudu je pak zřejmé, že předmětnému senátu předsedal T. L. a V. S. již nebyl ani jeho členem, a naopak novou členkou senátu byla K. Š.. Tuto skutečnost považuje stěžovatel za netransparentní a vzbuzující důvodnou a oprávněnou obavu, zda veškerá rozhodnutí ve věci byla činěna zákonným a procesně správným způsobem.
5. Ke vzneseným námitkám se oba soudci písemně vyjádřili a uvedli, že se necítí být podjatí ve vztahu k věci ani k účastníkům řízení a vedlejším účastníkům řízení.
6. Druhý senát Ústavního soudu vzal v úvahu námitky stěžovatelky, obsah spisu sp. zn. I. ÚS 3/21 i I. ÚS 629/20, jakož i vyjádření soudců, a dospěl k závěru, že za daného skutkového a právního stavu nemohou vzniknout žádné pochybnosti o nepodjatosti soudců Vladimíra Sládečka a Jaromíra Jirsy. 7. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). 8. Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, tj. stěžejního subjektivního, vypovídajícího o osobním přesvědčení soudce a jeho vztahu k projednávané věci a objektivního, které sleduje, zda je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o nepodjatosti soudce (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 722/05). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci přitom může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Za objektivní přitom nelze považovat, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení, nýbrž zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že konkrétní soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah (srov. nález sp. zn. I. ÚS 370/04).
9. Ze skutečnosti, že se jmenovaní soudci v minulosti podíleli na rozhodování jiné věci stěžovatelky, nemůže být podjatost dovozována. Postup soudu či rozhodovací činnost soudce Ústavního soudu totiž nelze považovat za jeho poměr k věci ve smyslu § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu. Poměr k věci je nutno chápat jako osobní vztah k výsledku jednání a nelze jej interpretovat tak, že procesní postup, s nímž stěžovatel nesouhlasí, či účast na projednání a rozhodování o jeho předchozích ústavních stížnostech představuje důvod k vyloučení soudce z rozhodování o jiné ústavní stížnosti stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1187/15, II. ÚS 896/17).
10. Ani pochybnosti stěžovatelky ohledně procesního postupu ve věci sp. zn. I. ÚS 629/20 na posouzení podjatosti některého ze jmenovaných soudců nemají žádný vliv. Jak vyplývá z příslušného spisu, soudcem zpravodajem byl po celou dobu řízení Jaromír Jirsa. Senátu I. v době rozhodování o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí předsedal V. S., kterého poté v rozhodování o věci samé v senátu nahradila soudkyně K. Š., a to v souladu s § 18 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 9 odst. 1 a 7 rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. ledna 2020 [(č. Org. 01/20), viz úřední záznam ze dne 4. 8. 2020, č. l. 55]. 11. Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že se nenaplnily podmínky stanovené v § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2021
Ludvík David, v. r. předseda senátu