Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti obchodní korporace GOODWILL PARTNER, s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 88/2021-193 ze dne 6. 5. 2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a) Ing. J. J. a b) Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem [adresa] jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka jako daňová poradkyně zastupovala vedlejšího účastníka a) jako žalobce v řízení vedeném Krajským soudem v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 31 Af 60/2018. Stěžovatelka v uvedeném řízení vznesla jménem vedlejšího účastníka a) námitku podjatosti všech soudců krajského soudu, kterou Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl, protože stěžovatelka nedoložila plnou moc k zastupování vedlejšího účastníka a) pro řízení před Nejvyšším správním soudem.
2. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť tvrdí, že jím byl porušen princip právní jistoty, respektování autonomie její vůle a práva na ochranu legitimního očekávání. Proti napadenému usnesení již stěžovatelka podala ústavní stížnost dne 21. 7. 2021, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1966/21 ze dne 4. 8. 2021 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, jelikož nebyla účastníkem řízení před Nejvyšším správním soudem.
3. V opakované ústavní stížnosti se stěžovatelka snaží předestřít důvody, pro něž ji podává ona a nikoli vedlejší účastník a), a to v návaznosti na poučení, jehož se jí dostalo v bodě 7 usnesení sp. zn. IV. ÚS 1966/21, ve kterém Ústavní soud připustil, aby se výjimečně proti soudním rozhodnutím bránily i osoby, které nebyly účastníkem řízení.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou dány podmínky k projednání ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda.
5. Ústavní soud v minulosti v ojedinělých případech dovodil, že se proti soudním rozhodnutím mohou bránit i osoby, které účastníkem řízení nebyly; předmětné rozhodnutí pak může být považováno za jiný zásah orgánu veřejné moci [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 768/06 ze dne 12. 12. 2006 (N 224/43 SbNU 505)]. Jde však o výjimku z pravidla. V tomto smyslu Ústavní soud již v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1966/21 žádné výjimečné okolnosti neshledal a ani nyní nemá žádný důvod se od tohoto závěru odchylovat. Nic na tom nemůže změnit ani nová argumentace stěžovatelky.
6. Ačkoli usnesení Ústavního soudu nezakládají překážku rei iudicatae (§ 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), mohl by se Ústavní soud zabývat jedině novými námitkami jdoucími nad rámec prvně projednané ústavní stížnosti, nikoli novým projednáním téhož předmětu řízení, který byl již jednou projednán a posouzen [srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 625/11 ze dne 14. 7. 2011 (U 5/62 SbNU 511) nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 2224/20 ze dne 11. 8. 2020, bod 7]. Ústavní soud proto nemohl přihlédnout k námitkám stěžovatelky, jimiž se fakticky domáhá přehodnocení závěru Ústavního soudu v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1966/21, že je osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení.
7. Nad rámec uvedeného Ústavní soud podotýká, že i kdyby stěžovatelka byla shledána osobou oprávněnou, byla by její nynější ústavní stížnost odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§ 72 odst. 3, věta první, ve spojení s § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu). Napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno podle jejího tvrzení 12. 5. 2021, ústavní stížnost byla podána až 10. 11. 2021, a tudíž opožděně.
8. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2021
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj