Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele4× citováno

Spisová značka

I. ÚS 3021/13

Téma · generováno AIOprávnění k podání ústavní stížnosti třetí osobou

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 25. 11. 2013Zpravodaj: David LudvíkTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2013:1.US.3021.13.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - MS Brno SOUD - KS BrnoNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 1. 10. 2013

Shrnutí · generováno AI

Prarodiče napadli rozhodnutí o výživném, styku s dítětem a rodičovské odpovědnosti svého syna. Ústavní soud jejich stížnost odmítl, protože obecné soudy nerozhodovaly o jejich právech a oni nemohou podat ústavní stížnost za syna.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost prostředkem individuální ochrany práv účastníka předchozího řízení. Nelze ji podat ve prospěch třetí osoby, jejíž práva byla předmětem rozhodování. Rodiče otce nezletilého dítěte proto nejsou oprávněni napadnout rozhodnutí upravující jeho rodičovská práva a povinnosti; návrh se odmítá podle § 43 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
    Zobrazit v textu
  • Ve smyslu tohoto ustanovení je tedy ústavní stížnost chápána jako prostředek individuální právní ochrany. Nelze tudíž podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 74/99 , N 34/14 SbNU 329).
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelů odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým k tomu zjevně neoprávněným.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) R. Č. a 2) J. Č., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2013 č. j. 22 P 134/2012-161 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2013 č. j. 38 Co 318/2013-223, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 1. 10. 2013 doručena ústavní stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2013 č. j. 22 P 134/2012-161 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2013 č. j. 38 Co 318/2013-223, kterými bylo ve věci péče o nezletilé dítě (S. Č.) rozhodnuto o úpravě vyživovací povinnosti otce k dítěti, o úpravě styku otce s dítětem a o výkonu rodičovské zodpovědnosti. Otcem dítěte, na něhož se předmětná rozhodnutí vztahovala, je přitom syn stěžovatelů (M. Č.).

Přestože návrh stěžovatelů neobsahoval náležitosti stanovené pro něj zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nevyzýval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad jejich podání, a to z důvodu, že nejsou osobami, které mohou v této věci ústavní stížnost podat, a jejich návrhu proto není možné vyhovět.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ve smyslu tohoto ustanovení je tedy ústavní stížnost chápána jako prostředek individuální právní ochrany. Nelze tudíž podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 74/99, N 34/14 SbNU 329).

Obecné soudy rozhodovaly v dané věci ve vztahu k otci nezletilé, M. Č.. Stěžovatelé, kteří jsou jeho rodiči, tak nejsou v řízení před Ústavním soudem v postavení osob oprávněných k podání ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť v řízení před obecnými soudy nebylo rozhodováno o jejich právech, nýbrž o právech samostatně vystupujícího syna. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelů odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým k tomu zjevně neoprávněným. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2013

Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací