Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. Š., zastoupeného JUDr. Daliborem Grůzou, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2010 č. j. 4 To 26/2010 486 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. 40 T 13/2009, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 10. 2010, která byla podaná poštovní přepravě dne 21. 10. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí.
Dotazem v příslušné kanceláři Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal ve své věci dovolání, a to proti svrchu uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dálen jen "zákon o Ústavním soudu"). A to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. v § 75 odst. 1 věta za středníkem a též v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, uvedené výjimky z této zásady].
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva. Protože stěžovatel, jak svrchu uvedeno, podal ve své věci dovolání, o kterém dosud rozhodnuto nebylo, je zřejmé že zatím prostředky, které mu právní řád na obranu práv poskytuje, nevyčerpal, resp. nebylo o nich dosud rozhodnuto.
V dané chvíli Ústavní soud nemůže o stěžovatelově věci rozhodovat, neboť by zasahoval do kompetencí obecných soudů věc posoudit a řádně o ní rozhodnout. Ústavní soud také není oprávněn zkoumat důvodnost podaného dovolání, když jeho přípustnost je dána ze zákona.
Proto aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2010
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj