Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)

Spisová značka

I. ÚS 304/02

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 12. 6. 2002Zpravodaj: Güttler VojenTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2002:1.US.304.02
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 30. 5. 2002Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti T. T., zastoupeného advokátem Mgr. Ivanem Chytilem se sídlem [adresa] proti výroku I. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2002, č.j. 29 Odo 76/2001-123, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti výroku I. v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým Nejvyšší soud ČR v právní věci žalobce F. M. proti stěžovateli - žalovanému - o zpřístupnění nebytových prostor, zrušil ve výroku I. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2000, č.j. 58 Co 203/2000-105, vyjma výroku I., a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně - ve výroku II. napadeného rozsudku - Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti výroku 1. citovaného rozsudku Městského soudu v Praze.

Stěžovatel tvrdí, že byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zejména práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 90 Ústavy a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a dále práva formulovaná v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle jeho názoru bylo povinností Nejvyššího soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit. Argumentuje i tím, že došlo - li ke zrušení rozsudku odvolacího soudu, je ten vázán právním názorem soudu vyššího stupně a v intencích jeho právního názoru by měl v dané věci dále postupovat a rozhodovat. Právní názor dovolacího soudu prý v napadeném rozsudku chybí. Rovněž výrok I. tohoto rozsudku - dle přesvědčení stěžovatele - není řádně odůvodněn.

Proto navrhuje, aby byl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2002, č.j. 29 Odo 76/2001-123, ve výroku I. zrušen.

Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, když návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

V souzené věci Ústavní soud shledal, že stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu citovaného ustanovení, dosud nevyčerpal. Nejvyšší soud ČR totiž v napadeném bodu I. rozsudku ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 76/2001-123, zrušil citovaný rozsudek Městského soudu v Praze - jako soudu odvolacího - a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Je tedy zřejmé, že řízení před obecným soudem pokračuje dále a stěžovatel má k dispozici zákonné procesní prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí.

Za této situace se již Ústavní soud dalšími námitkami stěžovatele nezabýval, neboť' by to bylo nadbytečné.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2002

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací