Usnesení ze dne 17. 1. 2024
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Josefa Baxy o ústavní stížnosti stěžovatele T. R., zastoupeného JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 658/2023-710 ze dne 6. září 2023, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 9 To 46/2023-672 ze dne 15. března 2023 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. 3 T 147/2019-599 ze dne 5. prosince 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Kolíně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Okresní soud v Kolíně (dále jen "okresní soud") zprostil stěžovatele obžaloby, neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") odvolání stěžovatele proti rozsudku zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Stěžovatel zrekapituloval průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí s tím, že vycházejí z pochybností o jeho příčetnosti a trestní odpovědnosti. Obecné soudy neakceptovaly odkaz na širší souvislosti (dlouhodobé sledování stěžovatele i jeho rodiny), neprovedly k tomu dokazování ani nezajistily stopy v jeho bytě a na jeho těle. Důkazy prokazující zásah do jeho fyzické i psychické integrity obecné soudy odmítly, jako a priori neúčelné a nedůvodné; vycházely pouze ze znaleckého zkoumání, podle kterého trpí duševní chorobou. To stěžovatel odmítá a má za to, že revizní posudek by vyloučil závěr o paranoidní schizofrenii, která přesvědčivě neprokazuje jeho chování a není jednoznačným podkladem pro zproštění obžaloby; proto navrhuje zrušit napadená rozhodnutí, jimiž měly obecné soudy extrémně vybočit z pravidel spravedlivého procesu.
4. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel byl trestním příkazem okresního soudu č. j. 3 T 147/2019-174 ze dne 30. prosince 2019 uznán vinným dvěma přečiny zanedbání povinné výživy, pro nové skutečnosti byla povolena obnova řízení, v níž byl obžaloby zproštěn. K jeho odvolání krajský soud (opakovaně) věc okresnímu soudu vrátil, aby provedl navržené důkazy a zabýval se i progresí stěžovatelovy choroby, tedy lze-li její vliv vztáhnout i na jeho dřívější jednání. Naposledy okresní soud uzavřel, že stěžovatel neměl schopnost rozpoznávat smysl trestního řízení ani získávat prostředky a platit výživné, což lze podle zásady in dubio pro reo vztáhnout i na jeho starší jednání. Krajský i Nejvyšší soud považují zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu za nejpříznivější rozhodnutí pro stěžovatele.
5. Účelem trestního řízení není zjistit veškeré okolnosti vedoucí účastníka řízení k jeho jednání, ale náležitě vyšetřit, zda byl spáchán trestný čin. V trestním řízení jsou základní práva chráněna a zásah je možný jen v odůvodněných případech a v nezbytné míře. V projednávané věci taková situace nenastala a základní práva stěžovatele nebyla porušena.
6. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) i právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 Listiny) poskytují záruku, že věc projedná nestranný, nezávislý a zákonný soud bez zbytečných průtahů a ve veřejném jednání, což se v tomto případě stalo. Stěžovateli nebylo upřeno právo na obhajobu (čl. 40 Listiny) ani nebyl stíhán pro jednání, které zákon neoznačuje za trestný čin (čl. 39 Listiny). Byl-li stěžovatel po provedeném řízení zproštěn obžaloby z důvodů pro něj nejpříznivějších, nemohla být porušena jeho základní práva.
7. Napadená rozhodnutí jsou ústavně konformní, a proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 6. 12. 2023
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové a soudců Josefa Fialy a Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. R., zastoupeného JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2023 č. j. 8 Tdo 658/2023-710, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2023 č. j. 9 To 46/2023-672 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. prosince 2022 č. j. 3 T 147/2019-599, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Kolíně, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na vyloučení soudce Pavla Šámala z projednání a rozhodování věci, takto:
Výrok
Soudce Pavel Šámal je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3118/23.
Odůvodnění
1. V posuzované věci je jedním z napadených rozhodnutí v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu, které vydal jeho senát 8 Tdo, v němž zasedala a rozhodovala jako jeho předsedkyně JUDr. Milada Šámalová, manželka soudce Ústavního soudu Pavla Šámala, který je v posuzované věci soudcem zpravodajem.
2. Soudce Pavel Šámal v přípisu ze dne 5. 12. 2023, adresovaném předsedkyni IV. senátu, uvedl, že vzhledem k tomu, že by – s ohledem na jeho uvedený vztah k JUDr. Miladě Šámalové – objektivně mohly vzniknout pochybnosti o jeho nepodjatosti, předkládá spis k rozhodnutí o svém vyloučení z projednání a rozhodování v uvedené věci.
3. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)].
4. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní pak o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. S ohledem na poměr soudce Pavla Šámala k uvedené soudkyni Nejvyššího soudu, která se podílela na přijetí napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu o stěžovatelem podaném dovolání v dané věci, proto IV. senát Ústavního soudu (ve složení s předsedou II. senátu Ústavní soudu nahrazujícího aktuálně neobsazené místo soudce ve IV. senátu) určený podle § 10 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2023 pro rozhodnutí o vyloučení soudce I. senátu, dospěl k závěru, že je naplněn důvod podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a tudíž rozhodl o vyloučení soudce Pavla Šámala z projednání a rozhodování věci sp. zn. I. ÚS 3118/23.
6. Vzhledem k tomu, že byl takto vyloučen soudce zpravodaj, předseda Ústavního soudu návazně přidělí věc podle § 10 odst. 2 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2023 jinému soudci I. senátu Ústavního soudu jako soudci zpravodaji.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2023
Veronika Křesťanová v. r. předsedkyně senátu