Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky H. V., zastoupené Mgr. Jakubem Houžvicem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2022 č. j. 20 Cdo 727/2022-123, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. července 2021 č. j. 19 Co 139/2021-70, usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. března 2021 č. j. 50 EXE 1202/2020-22 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. září 2019 č. j. 7 C 219/2019-31, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti OPR-Finance, s. r. o., sídlem [adresa] b, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1800/22 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), byla podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstranění vad návrhu odmítnuta ústavní stížnost téže stěžovatelky směřující proti stejným rozhodnutím Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, které stěžovatelka napadá v nyní posuzované ústavní stížnosti.
5. Dotazem na pracovnici Okresního soudu v Mladé Boleslavi Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Nejvyššího soudu, které bylo v předmětné věci posledním procesním prostředkem k ochraně práv stěžovatelky, a od jehož doručení se odvíjí lhůta k podání ústavní stížnosti, bylo stěžovatelce doručeno dne 9. 5. 2022. Byla-li nyní posuzovaná ústavní stížnost stěžovatelky podána u Ústavního soudu dne 11. 11. 2022, je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požádala Ústavní soud, aby jí byla v případě jejího úspěchu ve věci přiznána náhrada nákladů na právní zastoupení. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud se tímto požadavkem stěžovatelky již dále nezabýval. Podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je totiž jednou z podmínek, za kterých soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele (stěžovatelky), že náklady na jeho (její) zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2022
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj