Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele S.M., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22.3.2006, sp. zn. 3 Ads 68/2005, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení § 30 odst.1 a § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl stěžovatel vyzván dne 6.6.2006 k odstranění vad svého podání ve lhůtě 20 dnů. Dne 14.6. 2006 požádal o prodloužení lhůty pro odstranění vytčených vad. Ústavní soud jeho žádosti vyhověl a lhůtu pro odstranění vad prodloužil o 15 dnů ode dne doručení tohoto přípisu. Ani v této lhůtě ovšem stěžovatel vady návrhu neodstranil.
Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že stěžovateli byly výše uvedenou výzvou Ústavního soudu vytknuty vady jeho návrhu, přičemž byla zdůrazněna zejména jeho povinnost plynoucí z ustanovení § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to na základě speciální plné moci. Stěžovatel byl informován, že Ústavní soud advokáty nepřiděluje. Dále byl upozorněn, že pokud vytčené vady podání nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh bez dalšího dle § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Na to reagoval dopisem ze dne 1.8.2006 a uvedl, že mu Česká advokátní komora stále advokáta nezajistila. Stěžovatel však vytknuté vady podání ve lhůtě k tomu stanovené neodstranil (navíc ve lhůtě Ústavním soudem prodloužené). Ústavní soud dále přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel již v minulosti vedl před Ústavním soudem celou řadu dnes již skončených řízení. Jsou mu tedy nepochybně dobře známy náležitosti a předpoklady návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem stanovené citovaným ustanovením zákona. První podání v projednávané věci přitom bylo Ústavnímu soudu doručeno již dne 22.5. 2006. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou zákonnou a nelze ji obcházet prodlužováním soudcovských lhůt k odstranění vad návrhu. Za této situace, kdy stěžovatel i přes poučení o možných následcích vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil - a to do dnešního dne - Ústavní soud jeho stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2006
Vojen Güttler v.r. soudce zpravodaj