I. ÚS 316/97

Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti ze dne 24. 8. 1997 uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. 2 T 126/95, byl odsouzen pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. V prosinci 1996 si podal žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, avšak usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 7. 1997, č.j. PP 106/96-17, byla jeho žádost zamítnuta, ačkoliv i ředitel věznice ve V. na základě posudků jeho propuštění doporučil.

Z usnesení Okresního soudu v Jičíně vyplývá, že soud zamítl žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, i když chování stěžovatele ve výkonu trestu je na požadované úrovni a stěžovatel má i potřebné rodinné zázemí. Soud dovodil, že počet stěžovatelových předchozích odsouzení, speciální recidiva při posledních uložených trestech 1

I. ÚS 316/97 a skutečnost, že mu již byla opakovaně dána šance formou podmíněného propuštění, kterou již nevyužil, takže musel být nařízen výkon trestu odnětí svobody, neskýtají soudu záruku, že by odsouzený v budoucnu vedl řádný život.

Ze spisu Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. PP 106/96, bylo zjištěno, že stěžovatel poslal proti citovanému usnesení okresního soudu stížnost, jež byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 1997, č.j. 12 To 344/97-21, zamítnuta. Krajský soud uvedl, že podle ust. § 61 odst. 1 trestního zákona může soud odsouzeného po výkonu poloviny uloženého trestu podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se u něho očekávat, že povede v budoucnu řádný život. Všechny tyto podmínky musí být splněny současně. I když odsouzený již vykonal polovinu trestu a má dobrou pracovní morálku a chování, v dubnu a v červnu 1997 získal kázeňské odměny, nelze přehlédnout, že byl mnohokrát trestán, zejména pro majetkovou trestnou činnost, vykonal celou řadu nepodmíněných trestů odnětí svobody, z nichž byl 2x podmíněně propuštěn, ale později musel být nařízen jejich výkon. Není tedy splněna poslední podmínka nutná pro podmíněné propuštění, totiž důvodný předpoklad, že odsouzený v budoucnu povede řádný život. Proto okresní soud rozhodl správně, když žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění nevyhověl.

Stěžovatel se zamítnutím žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nesouhlasí a uvádí, že se domáhá podmíněného propuštění hlavně z toho důvodu, že má doma tři děti školního věku, manželka je na všechno sama, takže by se chtěl dál starat o svoji rodinu. Dále namítá podjatost soudů, které přihlédly k předchozím odsouzením, ač již mohl požádat o jejich zahlazení. Proto požaduje přezkoumání této věci Ústavním soudem.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel vytýká oběma soudům nesprávné posouzení věci a žádá znovu o podmíněné propuštění. Ústavní soud poukazuje v této souvislosti na svoji ustálenou judikaturu, podle níž jako zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti podle článku 83 Ústavy ČR není další soudní instancí a není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud jejich rozhodovací činností současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR. Zjišťování skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů při řešení konkrétních případů jsou proto v zásadě záležitostí 2

ÚS 316/97 obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy ČR. Právě tyto okolnosti však stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelovo ústavní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod porušeno nebylo.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 1997

JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

3