Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2007, č. j. 40 Nc 137/2007-106, proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 8. 2007, č. j. 10 C 250/2005-101, a proti výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 2. 2007, č. j. 10 C 250/2005-89, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o jí podané vylučovací žalobě. Stěžovatelka tvrdila, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"). Porušeno mělo být též právo na nedotknutelnost bydlí, garantované čl. 12 Listiny. A porušen měl být i čl. 90 Ústavy ČR.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že zásahu do jejích základních práv se okresní soud dopustil tím, že v jednom rozhodnutí rozhodl dvěma protichůdnými výroky (výrokem III. televizor vyloučil z exekuce a výrokem IV. žalobu ohledně této položky zamítl). Stěžovatelka proto podala okresnímu soudu návrh na opravu rozsudku, kterému však nebylo vyhověno a ani krajský soud tuto vadu nenapravil. Obecné soudy nezohlednily, že sepis věcí provedli pracovníci exekutora protiprávně a porušili nedotknutelnost obydlí.
Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 2. 2007, č. j. 10 C 250/2005-89 Ústavní soud zjistil, že okresní soud výrokem III. vyloučil z exekuce sepsané položky č. 1, 7, 10, 11, 18, 21-25, výrokem IV. zamítl žalobu podanou spolužalobkyní a) ohledně položek 1, 7, 10, 11, 18, 21-25 a výrokem V. zamítl žalobu na vyloučení položek 2-6, 8, 9, 12, 19. V odůvodnění je uveden důvod zamítnutí žaloby ve vztahu k položkám výroku III.
Z usnesení Okresního soudu ze dne 9. 8. 2007, č. j. 10 C 250/2005-101, Ústavní soud zjistil, že jím byl zamítnut návrh stěžovatelky na opravu výše uvedeného rozsudku, jímž se domáhala vypuštění výroku IV., pro nekorespondenci s odůvodněním. Toto usnesení napadla stěžovatelka odvoláním, kde argumentovala obdobně jako v návrhu na opravu rozsudku.
Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 40 Nc 137/2007, Ústavní soud zjistil, že jím bylo potvrzeno výše uvedené usnesení okresního soudu, neboť odvolání nebylo důvodné.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelka žádala ochranu před postupem soudů, které podle ní nesprávně odmítly opravit rozsudek okresního soudu. Avšak obecné soudy shodně uvedly, že v rámci oprav chyb v psaní a počtech dle ust. § 164 o. s. ř. není možné měnit obsah rozhodnutí, což byl cíl návrhů stěžovatelky (srov. str. 3 odst. 2 napadeného usnesení krajského soudu sp. zn. 40 Nc 137/2007 a str. 2 odst. 3 napadeného usnesení okresního soudu č. j. 10 C 250/2005-101).
Tyto závěry obecných soudů nevybočují z mezí ústavnosti. Nápravy vad rozsudku mohla stěžovatelka dosáhnout řádně a včas podaným odvoláním. Stěžovatelka byla v nalézacím řízení před okresním soudem zastoupena obecným zmocněncem s vysokoškolským vzděláním, později advokátem a odpovědnost za volbu event. vadného procesního postupu jde na vrub této osoby.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. prosince 2007
Ivana Janů předsedkyně senátu