Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. H., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Hrozou, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 9 To 157/2006, a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. 3. 2006, čj. 2 KZv 16/2005 - 403, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností Z. H.(dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále také "krajský soud") a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně (dále také "státní zástupce") pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 1, 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud zamítl stížnost stěžovatele a spoluobviněného M. Z. proti shora označenému usnesení státního zástupce. Tímto usnesením státní zástupce rozhodl, podle ustanovení § 71 odst. 4 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), o ponechání stěžovatele a M. Z. i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. c) TrŘ. Stěžovatel spolu s M. Z. jsou stíháni pro trestný čin úvěrového podvodu podle ustanovení § 250b odst. 1, 5 trestního zákona (dále jen "TrZ"), dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle ustanovení § 8 odst. 1 TrZ, zčásti spáchaného formou spolupachatelství podle ustanovení § 9 odst. 2 TrZ. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že nesouhlasil s interpretací a aplikací ustanovení § 71 odst. 3, 4 TrŘ, ve vztahu k ustanovení § 67 písm. c) TrŘ, jak ji provedly orgány činné v trestním řízení. Rozhodnutí považoval z důvodu stručnosti za nepřezkoumatelná a z hlediska věcného za neakceptovatelná. V odůvodnění napadených usnesení absentují úvahy a reálné zhodnocení podmínek předpokládaných § 71 odst. 3, 4 TrŘ.
Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a listinných materiálů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud nálezem ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 305/06, zrušil v záhlaví označená usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 9 To 157/2006, a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. 3. 2006, čj. 2 KZv 16/2005 - 403, pro porušení čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Jedná se o stejná rozhodnutí, která jsou předmětem projednávané ústavní stížností. Z odůvodnění tohoto nálezu je přitom zřejmé, že závěry a důvody kasace napadených rozhodnutí (absence řádně odůvodněných úvah a zhodnocení podmínek podle ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ) dopadají a musí být aplikovány nejen na postavení a osobu M. Z., tj. stěžovatele ve věci sp. zn. I. ÚS 305/06, ale také na postavení a osobu stěžovatele Z. H.
Podle § 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), týká-li se návrh na zahájení řízení věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených zákonem o Ústavním sodu, jedná se o návrh nepřípustný.
V kontextu shora popsaných skutečností je návrh stěžovatele na zrušení označených usnesení krajského soudu a státního zástupce návrhem nepřípustným, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl. Totožnost věci v tomto řízení je dána totožností pravomocného usnesení krajského soudu a státního zástupce, a to ve vztahu k namítanému dotčení základního práva a svobody, ale i důvodům kasace. Vykonatelný nález Ústavního soudu je závazný pro všechny orgány i osoby, tedy i pro samotný Ústavní soud, a představuje nepominutelnou procesní překážku věci rozhodnuté (rei iudicatae), která přirozeně brání jakémukoli dalšímu meritornímu přezkumu věci v řízení před Ústavním soudem. To znamená, že Ústavní soud již nemůže přezkoumávat rozhodnutí, která nálezem zrušil. V dané věci vyplývá nepřípustnost ústavní stížnosti nejen z citované obecné právní úpravy překážky věci rozhodnuté, ale také ze speciální úpravy nepřípustnosti ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 zákona o Ústavním soudu]. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že ústavní stížností napadená usnesení krajského soudu a státního zástupce již právně neexistují. Z tohoto důvodu nemohou být předmětem přezkumné činnosti Ústavního soudu, neboť chybí základní podmínka pro projednání ústavní stížnost ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost, směřující proti již neexistujícímu pravomocnému usnesení krajského soudu a státního zástupce, je nepřípustná. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že z důvodu nahrazení vazby slibem byli stěžovatel a M. Z. usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 1 T 10/2006, propuštěni z vazby na svobodu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2006
František Duchoň soudce Ústavního soudu