I. ÚS 3319/12

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil - pro porušení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod - výše označená rozhodnutí obecného soudu a policejního orgánu. Konkrétně namítá nezákonnost provedené rekognice in natura.

Ústavní soud z předložených materiálů zjistil, že napadeným usnesením policejního orgánu bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla státním zástupcem zamítnuta. Státní zástupce podal na stěžovatele obžalobu pro skutek, ve kterém je spatřován přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, spočívající v tom, že dne 6. 3. 2011 kolem 03:00 hod. v H. K., na P. náměstí před barem R. poté, co jako člen pořádkové služby vyvedl před bar poškozeného V. P., a ten se pokusil vrátit zpět do baru, udeřil jmenovaného pěstí do levé části obličeje tak silně, že poškozený v důsledku tohoto úderu upadl na zem a způsobil mu tak zhmoždění měkkých tkání hlavy a obličeje, podvrtnutí krční páteře a uzavřenou zlomeninu vzdáleného konce vřetenní kosti vpravo bez posunu úlomků s dobou léčení v trvání nejméně tří měsíců. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 3 T 207/2011, bylo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání stěžovatele zastaveno. Toto usnesení napadla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové stížností, o níž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 10 To 2/2012, tak, že jí podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Proti uvedenému usnesení stížnostního soudu ve spojení s usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 3 T 207/2011, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání. Nejvyšší soud rozhodl napadeným usnesením následovně: "Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 10 To 2/2012, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 3 T 207/2011.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc obviněného V. Č. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl."

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.

Ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnosti nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Napadeným usnesením Nejvyššího soudu byla věc vrácena Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení - k nařízení hlavního líčení a k provedení dokazování. V konkrétnostech lze podotknout, že pokud stěžovatel namítl nezákonnost rekognice in natura, Nejvyšší soud uvedl, že okresní soud se bude znovu zabývat právě provedenou rekognicí in natura (str. 11 dole), a to i z pohledu otázky, zda předchozí rekognice podle fotografií mohla a příp. i ovlivnila pozdější rekognici in natura (str. 10 nahoře).

V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy byla projednávaná věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně.

Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Pokud jde o napadené usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, to již bylo překonáno dalšími fázemi trestního řízení, přičemž i zde platí, že své námitky proti tomuto usnesení policejního orgánu může stěžovatel uplatňovat v nadále probíhajícím trestním řízení. Proto o této části ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Mimo to, ústavní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání by musela být odmítnuta i jako zjevně podaná po lhůtě stanovené zákonem; stěžovatel předtím ústavní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání (ze dne 27. 9. 2011), případně proti usnesení státního zástupce (kterým by byla zamítnuta jeho stížnost), jak plyne z lustra Ústavního soudu, nepodal. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2012

Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj