Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. A. H., Mgr. P. V., advokátkou, sídlem [adresa] proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 13 C 115/2021-30 ze dne 30. 9. 2021, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 14. 12. 2021 brojí stěžovatelka proti shora označenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 s tím, že jím byla porušena její základní práva garantovaná čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 11 odst. 1 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 13 C 115/2021-26 ze dne 26. 8. 2021 vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč dle položky 3 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení včas přípustné námitky, ve kterých se domáhala, aby předseda senátu (samosoudce) zrušil rozhodnutí vyššího soudního úředníka s tím, že stěžovatelka je od placení soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") o námitkách stěžovatelky rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 13 C 115/2021-30 ze dne 30. 9. 2021 (dále jen "napadené usnesení") tak, že výzvu vyššího soudního úředníka č. j. 13 C 115/2021-26 ze dne 26. 8. 2021 potvrdil.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Ve vztahu k napadenému usnesení č. j. 13 C 115/2021-30 ze dne 30. 9. 2021, kterým obvodní soud stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku, resp. potvrdil usnesení vyššího soudního úředníka č. j. 13 C 115/2021-26 ze dne 26. 8. 2021 je Ústavní soud vázán stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), podle něhož je ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnost, podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Podle odůvodnění stanoviska totiž není případné nesprávné určení výše poplatku ve výzvě podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích samo o sobě způsobilé bezprostředně způsobit zásah do základních práv a svobod poplatníka, nýbrž takovýto důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se řízení zastavuje z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebo usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2455/13 ze dne 19. 9. 2013, usnesení sp. zn. III. ÚS 1908/14 ze dne 11. 6. 2014, usnesení sp. zn. II. ÚS 3708/13 ze dne 12. 8. 2014 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 3019/15 ze dne 26. 10. 2015). Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. ledna 2022
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj