Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele D. M., zastoupeného Mgr. Michalem Sladkým, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, čj. 23 Co 457/2009 - 79, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. prosince 2009 stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou, v souladu s § 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Stěžovatel podal ústavní stížnost formou datové zprávy dne 23. prosince 2009. V samotné ústavní stížnosti pak uvedl, že napadené usnesení Městského soudu v Praze, od jehož doručení správně odvozuje běh lhůty pro podání ústavní stížnosti, bylo doručeno jeho tehdejšímu obhájci JUDr. M. Č. dne 23. října 2009, stěžovateli samotnému doručeno nebylo. Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze, z něhož pak vyplynula správnost údajů, které stěžovatel stran doručení usnesení téhož soudu ve své ústavní stížnosti uvedl (pozn.: viz obálka na č. l. 79). Lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy počala běžet dne 24. října 2009 a skončila v úterý dne 22. prosince 2009. Z výše uvedeného je patrno, že ústavní stížnost byla podána opožděně, přičemž zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout. Ústavní soud, aniž by se proto zabýval meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel ji podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítnout jako opožděně podanou. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2010 František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu