Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady - § 43/1/a)

Spisová značka

I. ÚS 334/02

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 16. 10. 2002Zpravodaj: Duchoň FrantišekTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2002:1.US.334.02
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 11. 6. 2002Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vyvlastnění a nucené omezení

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelek V. K., a M. V., obou zastoupených JUDr. J.B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 14 Co 440/99,

takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou na poště dne 10. 6. 2002 se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, který, jako soud odvolací, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 4. 1999, čj. 4 C 541/97 - 24, jímž zmíněný soud prvního stupně zamítl jejich žalobu proti České republice - Ministerstvu financí ČR, o zaplacení částky 1 400 000,-- Kč, představující finanční náhradu za nevydané nemovitosti. Zároveň navrhly zrušení ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., "o nápravě některých majetkových křivd", v části za čárkou první věty "jinak její nárok zaniká". Výzvou, doručenou advokátu stěžovatelek dne 29. 7. 2002, byly vyzvány k odstranění ve výzvě vyjmenovaných vad jejich ústavní stížnosti. Stěžovatelky doplnily ústavní stížnost podáním ze dne 20. 8. 2002, ve kterém odstranily vytčené vady a navrhly zrušení celého ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. Další výzvou, doručenou jejich advokátu dne 23. 9. 2002, byly stěžovatelky vyzvány k upřesnění ústavní stížnosti mimo jiné v tom, aby jednoznačně uvedly, kterou část zákona č. 403/1990 Sb. požadují zrušit, protože v původní ústavní stížnosti požadovaly zrušení ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. v části za čárkou první věty "jinak její nárok zaniká", zatímco v doplnění ústavní stížnosti požadovaly zrušení celého ustanovení § 19 odst. 1 citovaného zákona, aniž by svůj požadavek formulovaly jako změnu petitu. K odstranění zmíněných vad byla stěžovatelkám určena lhůta deseti dnů. V uvedené lhůtě výzvě Ústavního soudu nevyhověly, neučinily tak ani do dnešního dne. Na základě této skutečnosti soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších zákonů, podle kterého soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2002 JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací