Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci návrhu JUDr. V. S., právně nezastoupeného, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 23. 12. 2009 podání označené jako ústavní stížnost, které však nesplňovalo náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel nebyl zastoupen advokátem. Stěžovatel byl výzvou Ústavního soudu, doručenou dne 14. 1. 2010, na vady návrhu upozorněn a současně vyzván k jejich odstranění tak, aby splňoval předepsané náležitosti, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. V určené lhůtě stěžovatel vady neodstranil.
Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, musí být fyzické a právnické osoby zastoupeny advokátem. Toto povinné zastoupení je předepsáno pro celé řízení před Ústavním soudem. Plná moc přitom musí být speciálně určená pro zastupování před Ústavním soudem (§ 31 zákona o Ústavním soudu). Judikatura Ústavního soudu přitom vztahuje povinnost zastoupení advokátem i na advokáty samotné, jak vyplývá již ze stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96: "Smyslem a účelem ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně právně zastoupen, a to bez diferenciace vzhledem k druhu řízení před Ústavním soudem, jakož i vzhledem k druhu řízení, jež mu předcházelo, a současně i bez diferenciace povinnosti právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo vedlejších účastníků řízení." Tímto stanoviskem byl Ústavní soud vázán i při projednávání ústavní stížnosti stěžovatele. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve stanovené lhůtě vady podání neodstranil, Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2010
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj