Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti R. N., advokáta se sídlem [adresa] 1, podané jménem J. V., proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 173/2020-129 ze dne 16. 10. 2020 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 22 Nc 3602/2020-92 ze dne 4. 9. 2020 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se měla J. V. domáhat zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a 2, čl. l0 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 3 a čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadenými soudními rozhodnutími bylo rozhodnuto o umístění J. V. do zařízení sociálních služeb, kde jí bude zajištěna 24hodinová péče, proti její vůli. Tato soudní rozhodnutí napadl advokát Ronald Němec jménem J. V. ústavní stížností ze dne 2. 12. 2020. V ústavní stížnosti zmínil, že J. V. dne 26. 10. 2020 zemřela. Tuto informaci si následně Ústavní soud ověřil výpisem z informačního systému evidence obyvatel.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Z výše uvedeného vyplývá, že účastníkem soudního řízení v dané věci byla J. V., přičemž ústavní stížnost podal její advokát jejím jménem již v době, kdy J. V. postrádala procesní subjektivitu, jelikož záhy po vydání napadeného usnesení odvolacího soudu zemřela, a daný úkon tak učinit nemohla. Z právě řečeného je tudíž zřejmé, že ústavní stížnost podala osoba zjevně neoprávněná, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Nad rámec toho však Ústavní soud pokládá za vhodné podotknout, že si je v obecné rovině vědom závažnosti zásahu spočívajícího v umístění člověka do zařízení sociálních služeb či zdravotnického zařízení proti jeho seznatelné vůli. V souzeném případě však pro přezkum napadených rozhodnutí nejsou splněny procesní předpoklady. Na tomto nedostatku nic nemění ani formulace plné moci, udělené advokátovi R. N. J. V., neboť v době podání ústavní stížnosti nebyla splněna zákonná podmínka řízení spočívající v procesní způsobilosti J. V., kterou přitom nelze - ať už dopředu či zpětně - plnou mocí (ani jinak) odstranit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2020
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj