I. ÚS 338/11

Odůvodnění

Dne 17. 12. 2010 Městský soud v Brně pod sp. zn. 70 Nt 1711/2010 podle § 83 odst. 1 tr. ř. nařídil domovní prohlídku rodinného domu včetně jeho součástí a příslušenství, který se nachází ve Velkém Meziříčí, na ulici E. Z. 1951/5, okres Žďár nad Sázavou, na pozemku parcelní číslo [parcela] a který je zapsán na LV [LV] u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Velké Meziříčí, pro katastrální území [k.ú.] a obec Velké Meziříčí, jehož vlastníkem je stěžovatelka 1), a v prostorách k domu náležejícím. Důvodem nařízení této domovní prohlídky bylo prověřování podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit podezřelý J. K. spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami tím, že jako statutární zástupce společnosti DEFAL KREDIT MAX, s. r. o., v době od založení této společnosti do současnosti jménem této společností vystavuje fiktivní faktury za neexistující zboží dalším právnickým osobám, když tyto faktury nejsou nikdy uhrazeny a jejich skutečné uhrazení není ani plánováno, ale odběratelská společnost si tuto fakturu zahrne do účetnictví a sníží si tak daňový základ. Stejným způsobem se měl této trestné činnosti dopouštět i podezřelý stěžovatel 2), a to jako statutární zástupce společnosti WSK CABS, s. r. o. Na základě výše uvedeného příkazu Městského soudu v Brně byla dne 21. 12. 2010 Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, službou kriminální policie a vyšetřování a odborem hospodářské kriminality, pod č. j . KRPB-28862- 23/TČ-2010-060082-SOV, provedena domovní prohlídka.

Dne 17. 12. 2010 Městský soud v Brně pod sp. zn. 70 Nt 1713/2010 podle ust. § 83a odst. 1 tr. ř. nařídil prohlídku jiných prostor a pozemků v nebytových prostorách v podkroví v bytovém domě ve Velkém Meziříčí, na ulici Hornoměstská 143/48, okres Žďár nad Sázavou, včetně jeho součástí a příslušenství, na pozemku parcelní číslo [parcela], ve spoluvlastnictví stěžovatelů 3) a 4), kdy nemovitost je zapsána na LV [LV] u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Velké Meziříčí, pro katastrální území [k.ú.] a obec Velké Meziříčí. Důvodem nařízení této prohlídky jiných prostor a pozemků bylo prověřování podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit podezřelý J. K. spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami tím, že jako statutární zástupce společnosti DEFAL KREDIT MAX, s. r. o., v době od založení této společnosti do současnosti jménem této společnosti vystavuje fiktivní faktury za neexistující zboží dalším právnickým osobám, když tyto faktury nejsou nikdy uhrazeny a jejich skutečné uhrazení není ani plánováno, ale odběratelská společnost si tuto fakturu zahrne do účetnictví a sníží si tak daňový základ. Stejným způsobem se měl této trestné činnosti dopouštět i podezřelý J. C. (druhý stěžovatel), a to jako statutární zástupce společnosti WSK CABS, s. r. o. Na základě výše uvedeného příkazu Městského soudu v Brně byla dne 21. 12. 2010 Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, službou kriminální policie a vyšetřování a odborem hospodářské kriminality, pod č. j . KRPB- 28862/TČ-2010-060082-SOV, provedena prohlídka jiných prostor a pozemků.

V obou ústavních stížnostech se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud konstatoval porušení jejich základních práv dle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod shora uvedenými domovními prohlídkami a prohlídkami jiných prostor a pozemků, konkrétně tím, že se policejní orgán nezabýval posouzením domovní prohlídky a prohlídkou jiných prostor a pozemků jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného v situaci, kdy stěžovatelé byli ochotni požadované věci vydat. Současně se domáhají, aby Ústavní soud uložil policejnímu orgánu nepokračovat v porušování základních práv a svobod stěžovatelů a aby obnovil stav před tímto porušením.

Ústavní stížnost stěžovatelů 3) a 4) byla původně vedena pod sp. zn. IV. ÚS 346/11. Usnesením ze dne 30. 3. 2011, č. j. I. ÚS 338/11, IV. ÚS 346/11-11, došlo ke spojení obou ústavních stížností s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. I. ÚS 338/11.

Konkrétní námitky stěžovatelů budou specifikovány níže.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a na event. kasaci pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje [za splnění dalších podmínek - § 82 odst. 2 písm. a) a § 83 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu] vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.

Pojem "jiného zásahu" orgánu veřejné moci je nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucím z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, resp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde je poškozenému k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky. Do rozhodování orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn zasahovat pouze tehdy, pokud by vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv či svobod a tím zasáhly do samotné ústavnosti vůbec. V projednávaném případě však taková situace nenastala.

1) Stěžovatelé namítají, že nebyl proveden jejich předchozí výslech dle § 84 trestního řádu. Konkrétně tvrdí, že nic nebránilo v provedení jejich předchozího výslechu, nejednalo se ani o neodkladný úkon, a výsledku domovní prohlídky bylo možné docílit vydáním hledaných věcí.

K tomu Ústavní soud odkazuje na usnesení sp. zn. IV. ÚS 3001/09 ze dne 26. 3. 2010, které reagovalo na obdobnou námitku tehdejší stěžovatelky následovně: "Další námitka stěžovatelky směřuje proti nesplnění povinnosti výslechu před provedením prohlídky. Z dikce ustanovení § 84 vyplývá, že prohlídku je možno bez výslechu vykonat jen tehdy, nesnese-li věc odkladu a výslech nelze provést okamžitě. Dle náhledu Ústavního soudu je v zásadě vždy nutno vycházet z konkrétní situace a je na orgánech činných v trestním řízení, aby na samém počátku prohlídky posoudily, zda lze s ohledem na povahu prohlídky v tom kterém případě vyčkat dostavení se dotčeného subjektu, v tomto případě statutárního orgánu, resp. je nutno posoudit, zda by vyčkáváním nemohlo dojít ke zmaření účelu prohlídky. Při hodnocení naléhavosti věci je přitom třeba vyjít především z okolností případu, tzn. charakteru zajišťovaných věcí a úvahy o možném zmaření cíle prohlídky třetími osobami. Předmětem zájmu policie byla, mimo jiné, též výpočetní technika, resp. obsah pevných disků počítačů, přičemž není tajemstvím, že v současné době není problém se k počítači připojit z vnějšku, či během několika sekund odstranit soubory, které by mohly mít pro vyšetřování orgánů činných v trestním řízení jistou relevanci. V takové situaci nelze klást orgánům činným v trestním řízení k tíži, že přistoupily k zajištění zájmových prostor bezodkladně. Má-li prohlídka jiných prostor a pozemků vést k naplnění svého účelu, je zpravidla nezbytné, aby byl naplněn znak překvapivosti, díky němuž je dotčeným subjektům fakticky znemožněno zničit či znehodnotit důkazy podstatné pro další vyšetřování.". Důvody uvedené v cit. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3001/09 přitom dopadají obdobně i na nyní posuzovanou věc. Totiž, i nyní byla předmětem zájmu policie - mimo jiné - výpočetní technika (srov. též protokoly o domovní prohlídce v nyní posuzované věci), která může obsahovat mimo jiné účetní doklady, kvůli kterým byly též příkazy k domovní prohlídce vydány. Pokud tedy stěžovatelé poukazovali na možnost dosíci výsledku domovní prohlídky dobrovolným vydáním hledaných věcí, nereflektují tím zhodnocení domovní prohlídky orgány činnými v trestním řízení jako úkonu neodkladného z důvodu obavy ze zničení či znehodnocení důkazních prostředků; pokud by stěžovatelům bylo umožněno dobrovolné vydání důkazních prostředků, byla by jim současně - z povahy věci - dána možnost důkazní prostředky zničit či znehodnotit. V této souvislosti je namístě uvést, že neprovedení předchozího výslechu bylo odůvodněno na str. 1 protokolů o provedení domovních prohlídek. Tu lze doplnit jen obecně uznávaný argument, že dochází-li k domovním prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost i odůvodnění příkazů k domovní prohlídce či protokolů o provedení domovní prohlídky nároky příliš přehnané.

2) Stěžovatelé rovněž namítli, že k domovní prohlídce má dojít pouze v případě, že osoba, jíž se prohlídka týká, přes předchozí poučení o účelu prohlídky, nesouhlasí s vydáním věcí důležitých pro trestní řízení. V této souvislosti uvedli, že před uskutečněním vlastní prohlídky nebyla učiněna žádná výzva k vydání věcí a že navíc byli ochotni jakékoli požadované věci vydat, což v průběhu prohlídky i učinili.

Pokud tím stěžovatelé mají na mysli zbytečnost provedení domovní prohlídky, Ústavní soud poukazuje na předchozí bod tohoto usnesení [II. 1)], v němž je poukazováno na riziko zničení či znehodnocení důkazních prostředků. Tedy, pokud by policejní orgány měly nejdříve předložit stěžovatelům seznam požadovaných věcí a až po jejich případném neposkytnutí by měly provést domovní prohlídku (vstoupit do předmětných nemovitostí) - jak se snad domnívají stěžovatelé - smysl a účel domovní prohlídky by mohl být zmařen, neboť před jejím provedením by stěžovatelé měli prostor důkazní prostředky zničit či znehodnotit nebo ukrýt. K tomu lze citovat i další usnesení sp. zn. III. ÚS 461/06 ze dne 23. 11. 2006: "Nelze ani vytýkat policejnímu orgánu, že nepostupoval podle § 78 trestního řádu, neboť v daném případě, jak plyne z povahy věci, nebylo možno přesně specifikovat věc nebo věci, které by měly být vydány, a kompletnost jejich vydání zkontrolovat, příp. v rámci prohlídky mohly být nalezeny i věci důležité pro trestní řízení, o jejichž existenci orgány činné v trestním řízení neměly v dané fázi žádnou vědomost.". I v nyní posuzované věci byly požadované důkazní prostředky obtížně specifikovatelné, jestliže i příkazy k domovní prohlídce hovoří toliko demonstrativně a o "účetních dokladech a dalších listinách souvisejících s obchodní činností prověřovaných společností". Nadto, stěžovatelka 1) k vydání věcí sama uvedla, že neví nic o tom, že by se v domě nacházelo jakékoli účetnictví firem jejího manžela [stěžovatele 2)]; není tak zřejmé, proč i v ústavní stížnosti poukazuje na možnost dobrovolného vydání věcí, které by snad mělo vést ke zbytečnosti domovní prohlídky. Tento fakt činí ryze hypotetickou a poněkud nevěrohodnou námitku (v ústavní stížnosti), dle které mohlo dojít k dobrovolnému vydání věcí, takže by nebylo nutno domovní prohlídku provést. Ostatně, vydány byly až věci posléze nalezené a nemuselo tak být přistoupeno k jejich odnětí (srov. protokoly o provedení domovních prohlídek i ústavní stížnost).

K tomu Ústavní soud poukazuje i na následující usnesení Ústavního soudu - na něž odkazuje usnesení ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 3094/10 - v nichž se praví: "Ke stěžovatelově poslední námitce, že v případě prohlídky nemovitosti č. p. [č.p.] mu měla být směřována výzva k vydání věci, Ústavní soud konstatuje, že obecně platí, že příkaz k domovní pohlídce v sobě zahrnuje jak výzvu k vydání věci doličné, tak i příkaz k jejímu odnětí (Jelínek, Jiří a kol.: Trestní právo procesní; Praha, EUROLEX BOHEMIA s. r.o., 2002, str. 223)." [srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 1466/09]; "K námitce stěžovatelky o absenci povinností a poučení vlastníka domu Ústavní soud odkazuje na fakt, že namítané nedostatky jsou ze zákona součástí fáze samotného výkonu domovní prohlídky (§ 85 a násl. trestního řádu). Z protokolu o provedení domovní prohlídky je patrné, že tyto náležitosti byly naplněny. Pokud pak namítala absenci poučení o povinnosti vydat věc konstatuje Ústavní soud, že se jedná o zcela samostatný institut, nemající s prohlídkou nemovitosti přímou souvislost." (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2603/08); "Námitku, že prohlídku nelze nařídit bez předchozího postupu dle § 78 a § 79 trestního řádu však musí Ústavní soud odmítnout. Z žádného ustanovení trestního řádu taková podmínka nevyplývá a stěžovatelkou dovolávanou zásadu přiměřenosti a zdrženlivosti nelze spatřovat v tom, že by prohlídka jiných prostor a pozemků měla být podmíněna předchozí výzvou k vydání věci dle § 78 trestního řádu. Trestní řád jako procesní předpis upravující postup orgánů činných v trestním řízení v mnoha případech ponechává na těchto orgánech (policie, státní zástupce), jakou taktiku při objasňování trestné činnosti zvolí, a to podle konkrétních okolností té které trestní věci. V daném případě jak státní zástupce, tak i policejní orgán, předpokládali (a to i na základě již realizovaných výzev dle § 78 trestního řádu, které byly bezpředmětné a neúčinné), že obviněný (jediný) jednatel stěžovatelky společnosti P. E., s. r. o., Ing. Š. na základě výzvy k vydání účetní evidence s velkou pravděpodobností tuto evidenci dobrovolně nevydá a spíše ji ukryje, event. zcela zničí, což by mělo za následek zmaření vypracování znaleckého posudku dle pokynu Vrchního soudu v Praze..." (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 458/08).

Otázkou nedodržení poučovací povinnosti vydat věc a její ústavněprávní dimenzí se podrobněji zabývalo i citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/10, takže i na ně Ústavní soud odkazuje.

3) Stěžovatelé dále namítli, že nařízení a provedení domovní prohlídky jako neodkladného úkonu nebylo řádně odůvodněno. Tomu však Ústavní soud nepřisvědčuje. Neodkladnost domovní prohlídky je v příkazech k domovní prohlídce, vydaných obecným soudem odůvodněna dostatečně ("Soudce dospěl k závěru, že je zde nebezpečí, že by mohlo dojít ke zničení nebo ukrytí těchto dokladů, ale i dalších důkazů, které mohou vést k usvědčení pachatelů rozsáhlé trestné činnosti."). Ústavní soud k tomu poznamenává, že jestliže existuje nebezpečí zničení, znehodnocení či ukrytí důkazů, pak sama domovní prohlídka - z hlediska účelu trestního řízení - odkladu vskutku nesnese (srov. obdobně citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/10). 4) Stěžovatel 1) a 2) konečně namítají, že policie požadovala vydání věcí nad rámec příkazu k domovní prohlídce. Konkrétně poukazují na požadavek vydání soukromého netbooku stěžovatelky 1) a hotových peněz v českých korunách a euro.

Pokud jde o vydání soukromého netbooku stěžovatelky 1), Ústavní soud uvádí, že samotné tvrzení této stěžovatelky o jejím výlučném vlastnictví předmětného netbooku není s to zabránit jeho zajištění, jestliže takové tvrzení nelze v průběhu prohlídky ověřit. V opačném případě by byla ohrožena samotná podstata zajišťování těchto věcí. Dle náhledu Ústavního soudu je také vždy třeba sledovat cíl samotné prohlídky. Zajištění případných soukromých dat by bylo v tomto konkrétním případě pouhým vedlejším produktem prohlídky, kterému by nebylo možné zabránit. Není v moci orgánů činných v trestním řízení, aby při vlastním provádění prohlídky kupříkladu prohlížely každý záznamový nosič, zda neobsahuje údaje soukromé, nesouvisející povahy. Dovedeno k závěru ad absurdum, pak by taková prohlídka neprobíhala v řádu hodin, leč ve zcela nepřiměřeném časovém období, což je vyloučeno. Podstatné je to, že se zde nejedná o záměrné získávání údajů, nejde o primární cíl prohlídky. Lze toliko dodat, že v dané fázi řízení nelze s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností; je tedy možné vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná.

Pokud jde o vydání hotových peněz v českých korunách a euro, neshledal Ústavní soud ani zde nepřípustný postup policejního orgánu nad rámec příkazu k domovní prohlídce. Při domovní prohlídce samotné mohou být nalezeny i peníze; pak může být využito institutu vydání věci důležité pro trestní řízení dle § 78 trestního řádu, resp. odnětí věci důležité pro trestní řízení dle § 79 trestního řádu. A právě tyto instituty měl policejní orgán na mysli, pokud poukazoval v protokolu o provedení domovní prohlídky v souvislosti s výzvou k vydání peněz na předchozí souhlas státního zástupce (dle § 79 odst. 1 trestního řádu). Přitom věcí důležitou pro trestní řízení může být i věc, ohledně níž může být uložen trest propadnutí dle § 70 trestního zákoníku nebo vysloveno zabrání dle § 101 trestního zákoníku v platném znění (srov. obdobně například Šámal, P. a kolektiv: Trestní řád, Komentář, 6. vydání, 2008, s. 606). Řečeno poněkud jinak - slovy usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1992/09 - v případě institutu odnětí věci jde vzhledem k jeho smyslu a účelu o legitimní omezení vlastnického práva ve prospěch veřejného zájmu, kterým je v případě všech zajišťovacích institutů zasahujících do práva vlastnit majetek kromě zájmu na náležitém zjištění trestných činů i zájem na spravedlivém potrestání pachatelů a snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností; odnětí věci důležité pro trestní řízení sleduje legitimní cíl nezbytný pro výkon některých rozhodnutí, zejména pro zabrání a propadnutí věci (srov. Císařová, D., Fenyk, J, Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. Praha: ASPI, 2008, s. 268). Jestliže někdo nesplní svou povinnost danou ust. § 78 tr. ř. (vydání věci), nastupuje sankce v podobě odnětí věci podle ust. § 79 tr. ř., kterou se zajišťuje věc důležitá pro trestní řízení (to byl případ I. ÚS 1992/09). K tomu Ústavní soud dodává, že stěžovatelé byli v době domovní prohlídky podezřelí ze spáchání trestného činu majetkového charakteru, konkrétně ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku.

5) Stěžovatel 3) a 4) brojí proti tomu, že si policejní orgán zhotovil kopii hardisku počítače firmy APULACH, s. r. o., a dalších firem a požadoval vydání věcí náležejících firmám WSK STAV, s. r. o., a WSK INVEST, s. r. o.; tyto věci však prý s předmětem domovní prohlídky nesouvisely.

Ústavní soud k tomu konstatuje, že příkaz k domovní prohlídce u stěžovatelů 3) a 4) zněl na "prohlídku jiných prostor a pozemků - nebytových prostor v bytovém domě ve Velkém Meziříčí, na ulici Hornoměstská 143/48, okres Žďár na Sázavou, včetně jeho součástí a příslušenství, na pozemku parcelní číslo [parcela], spoluvlastníků J. C....a P. S....". Pokud se tedy v uvedené nemovitosti - ve vlastnictví stěžovatelů 3) a 4) - nacházely i kanceláře firem, o nichž hovoří tito stěžovatelé, a policejní orgán provedl prohlídku i těchto kanceláří (včetně požadavku vydání věcí nalezených v těchto kancelářích), nelze usuzovat na překročení příkazu k domovní prohlídce. Ostatně, i odůvodnění příkazu k domovní prohlídce hovoří o tom, že vyvstalo důvodné podezření, že se "v těchto prostorách" (nikoli jen v konkrétních kancelářích) nacházejí věci důležité pro trestní řízení. K tomu lze dodat - jak plyne z výpisu z obchodního rejstříku - že ve stěžovateli uváděných obchodních společnostech (APULACH, s. r. o., WSK STAV, s. r. o., a WSK INVEST s. r. o.) stěžovatelé 3) či 4) tak či onak působí (jako jednatel či společník nebo obojí); i proto mohli být hledané důkazy související s obchodní činností společností Defal Kredit Max, s. r. o., a WSK Cabs, s. r. o., umístěny v jiných kancelářích téže nemovitosti.

6) Ústavní soud nadto zdůrazňuje, že odnětí věci je toliko dočasným zajišťovacím opatřením, jež má předejít zmaření účelu trestního řízení. Je proto nutné, aby orgány činné v trestním řízení respektovaly princip proporcionality, a tudíž, aby odnětí věci trvalo jen po dobu, jež je pro účely trestního řízení nezbytně nutná.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že zásahem napadeným ústavní stížností k porušení základních práv či svobod stěžovatelů zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2011

Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu

Odůvodnění

Dle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, může (Ústavní) soud v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.

Na základě příkazu k domovní prohlídce Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 70 Nt 1711/2010, byla na den 21. 12. 2010 nařízena domovní prohlídka domu (a prostor k domu přináležejícím) č. p. [č.p.] postaveného na parcele p. č. 5999/32 v obci a katastrálním území [k.ú.], jehož je vlastníkem stěžovatelka 1). Domovní prohlídka byla provedena dne 21. 12. 2010.

Na základě příkazu k domovní prohlídce Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 70 Nt 1713/2010, byla na den 21. 12. 2010 nařízena domovní prohlídka jiných prostor a pozemků v nebytových prostorách v podkroví obytného domu č. p. [č.p.] postaveného na parcele p. č. 691 v obci a katastrálním území [k.ú.], jejichž vlastníkem jsou stěžovatelé 2), 3) a 4). Domovní prohlídka byla provedena dne 21. 12. 2010

V případě shora uvedených ústavních stížností jsou zákonné předpoklady spojení věcí naplněny, neboť obě spolu souvisí. Obě ústavní stížnosti směřují vůči domovním prohlídkám téhož policejního orgánu z téhož dne. Obě napadené domovní prohlídky byly provedeny v témže trestním řízení a po vydání příkazů k domovní prohlídce Městského soudu v Brně ze dne 17.12.2010, jejichž rozhodovací důvody jsou obdobné, resp. většinou shodné. Ústavní stížnosti obsahují obdobné, resp. většinou shodné námitky; ústavní stížnosti jsou sepsány i totožným advokátem. Stěžovatel J. C. je současně stěžovatelem v obou ústavních stížnostech. Je tedy dán důvodný předpoklad, že i rozhodovací důvody budoucího rozhodnutí Ústavního soudu o těchto ústavních stížnostech budou dopadat shodně na obě ústavní stížnosti. Proto Ústavní soud z důvodu hospodárnosti a efektivity spojil obě tyto věci ke společnému řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2011

Pavel Rychetský, v. r. předseda Ústavního soudu