I. ÚS 3397/09

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 31. 12. 2009 doručena ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 9 C 215/2006, a dále odložení jeho vykonatelnosti do doby pravomocného rozhodnutí o ústavní stížnosti (pozn.: o odložení vykonatelnosti rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2010, č.j. I. ÚS 3397/09-11). Stěžovatel dovozuje, že Okresní soud Praha - západ porušil jeho ústavně zaručená práva zakotvená zejména v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť mu ustanovil, jako osobě údajně neznámého pobytu, opatrovníka, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. O existenci shora uvedeného rozsudku, jakož i o samotném řízení vedeném u Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 9 C 215/2006, se prý stěžovatel dozvěděl až dne 11. 12. 2009, kdy mu byly doručeny písemnosti od soudního exekutora R. V., a to výzva ke splnění vymáhané povinnosti č. j. 104 Ex 224/09-8 ze dne 7. 12. 2009 a dále exekuční příkaz č. j. 104 Ex 224/09-7 ze dne 3. 12. 2009. Opatrovnice, zaměstnankyně soudu, k ochraně práv stěžovatele neučinila žádný úkon a její úloha byla pouze v tom, že soud měl kam stěžovateli doručovat poštu, což urychlilo řízení.

Stěžovatel Okresnímu soudu Praha - západ v této souvislostí vytýká, že pátrání soudu po pobytu stěžovatele nebylo dostatečné a nebylo provedeno vyčerpávajícím způsobem, neboť soud se spokojil toliko s údaji od Vězeňské služby ČR, Centrální evidence obyvatel, Městského úřadu Č. a Policie České republiky. Soud mohl zjistit příbuzné navrhovatele a obrátit se na ně s dotazem na aktuální pobyt stěžovatele; v úvahu připadaly i dotazy u České správy sociálního zabezpečení a u Všeobecné zdravotní pojišťovny, které evidují jeho faktický pobyt i jeho zaměstnavatele.

Správným nebyl dle názoru stěžovatele ani postup soudu po vydání usnesení o ustanovení opatrovníka; po celé tři roky se totiž soud spokojil s tím, že navrhovatel je osobou údajně neznámého pobytu a neučinil žádný pokus opakovaně zjistit jeho aktuální pobyt, ačkoliv po vydání usnesení o ustanovení opatrovníka byla vydána tři rozhodnutí a řízení probíhalo ještě téměř tři roky. Pokud by soud kdykoliv po 5. 12. 2006 učinil dotaz u Centrální evidence obyvatel, adresu pobytu stěžovatele by zjistil.

Ústavní soud si vyžádal spis vedený Okresním soudem Praha - západ pod sp. zn. 9 C 215/2006. Zjistil, že E. M. (v řízení před obecnými soudem žalobkyně, v řízení o ústavní stížností vedlejší účastnice - dále jen "vedlejší účastnice" podala proti stěžovateli 5. 8. 2005 žalobu, jíž se domáhala zaplacení tam stanovené částky [č.l. 1]. Soud nejprve vydal platební rozkaz, který se stěžovateli pokusil doručit na adresu P., přičemž zásilka se vrátila soudu jako nedoručená s tím, že na uvedené adrese se stěžovatel nezdržuje [č.l. 56]. Následně soud dne 19.12.2005 učinil dotaz u Centrální evidence obyvatel a obdržel odpověď, že stěžovatel je hlášen k trvalému pobytu na adrese Č. Na tuto adresu se však soudu platební rozkaz rovněž nepodařilo doručit [č.l. 57 - 58]. Proto soud učinil dotazy u Policie ČR v Č., Městského úřadu Č. a u Vězeňské služby České republiky; z odpovědí, které obdržel, vyplynulo, že stěžovatel je k trvalému pobytu hlášen na adrese Městského úřadu Č. [č.l. 59 - 63].

Dále soud dne 9. 6. 2006 vydal usnesení č.j. 9 C 215/2006-64, jímž stěžovateli pro předmětné řízení dle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil opatrovníkem paní H. P., tajemnici Okresního soudu Praha - západ. Po vydání tohoto usnesení soud ještě následně učinil dotaz u Obecního úřadu V., zda se stěžovatel zdržuje na adrese V. Z odpovědi předmětného obecního úřadu vyplynulo, že tomu tak není. Ohledně pobytu stěžovatele pak soud konečně obdržel sdělení Městského úřadu Č. ze dne 22. 11. 2006, že stěžovatel je hlášen k trvalému pobytu na adrese Městského úřadu Č. [č.l. 66 - 72], tj. na úřední adrese Č.

Za této procesní situace pak vydal Okresní soud Praha - západ - po proběhnuvším soudním řízení - dne 7. 5. 2009 rozsudek č. j. 9 C 215/2006-170, jímž stanovil stěžovateli povinnost zaplatit žalobkyni částku 395.838,- Kč a náklady řízení v částce 183.456,- Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Protože se opatrovnice proti tomuto rozsudku neodvolala, nabyl tento právní moci. Následně byly učiněny shora uvedené kroky vedoucí k výkonu tohoto rozhodnutí.

Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda sám návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. To se týká i podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, jež vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).

Ústavní stížnost je ke standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění o. s. ř., jenž nabyl účinnosti dnem 1. července 2009, bylo ustanovení § 229 odst. 1 doplněno o písm. h), podle něhož žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Touto zákonnou novelou došlo mj. k tomu, že i sama judikatura Ústavního soudu týkající se problematiky ustanovování opatrovníka osobě neznámého pobytu, na níž stěžovatel v obecné rovině odkazuje, musí být v těchto nových intencích vykládána.

Stěžovatel, aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zahájil (opak se z ústavní stížnosti nepodává a ani neplyne z vyžádaného soudního spisu), tak může rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 9 C 215/2006 napadnout tímto opravným prostředkem.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu výše citovaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona ji soudcem zpravodajem odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2010

Vojen Güttler v. r. soudce zpravodaj

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 31. 12. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 9 C 215/2006, a dále odložení jeho vykonatelnosti do doby pravomocného rozhodnutí o ústavní stížnosti. V ústavní stížnosti stěžovatel dovozoval, že Okresní soud Praha - západ postupem předcházejícím vydání napadeného rozsudku porušil jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť mu ustanovil, jako osobě neznámého pobytu, opatrovníka, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. O existenci shora uvedeného rozsudku, jakož i o samotném řízení vedeném u Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 9 C 215/2006, se stěžovatel údajně dozvěděl dne 11. 12. 2009, kdy mu byly doručeny písemnosti od soudního exekutora R. V., a to výzva ke splnění vymáhané povinnosti č. j. 104 Ex 224/09-8 ze dne 7. 12. 2009 a dále exekuční příkaz č. j. 104 Ex 224/09-7 ze dne 3. 12. 2009. Opatrovnice, zaměstnankyně soudu, k ochraně práv stěžovatele prý neučinila jediný úkon, její úloha byla pouze v tom, že soud měl kam stěžovateli doručovat poštu.

Ústavní soud zjistil, že citovaným rozsudkem Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 9 C 215/2006 ze dne 7. 5. 2009 byl stěžovatel uznán povinným zaplatit vedlejšímu účastníkovi E. M. částku 395.838,- Kč a náklady řízení v částce 183.456,- Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Ústavní soud může dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem a naopak jeho výkon - s ohledem na doručené usnesení Okresního soudu v Berouně o nařízení exekuce a exekuční příkaz k provedení exekuce - by znamenal pro stěžovatele mnohem větší újmu, než jaká může při odložení vykonatelnosti vzniknout jiným osobám. Proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2010

Vojen Güttler v.r. předseda senátu