Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky A. B., zastoupené Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 5, proti výroku I v odst. 2.1.2 písm. a), b), odst. 2.2, odst. 2.3 a odst. 2.4 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2025 č. j. 32 Co 223/2025- 601 a výroku II a III rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 15. května 2025 č. j. 17 Nc 25/2024-443, 17 P a Nc 164/2024, 17 P a Nc 165/2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburku, jako účastníků řízení, a D. G. B. a nezletilého [nezletilý] B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení výše označených výroků v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 11. odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále podle čl. 6 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a podle čl. 3 odst. 1, čl. 27 odst. 2 a čl. 31 Úmluvy o právech dítěte.
2. Okresní soud v Nymburku (dále jen "okresní soud") v záhlaví citovaným rozsudkem svěřil nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý") do střídavé péče stěžovatelky (matky nezletilého) a vedlejšího účastníka (otce nezletilého), a to v podrobně specifikovaném režimu (výrok I). Dále vedlejšímu účastníku uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého určenou částku (výrok II) a povinnost doplatit ve specifikovaných splátkách dluh na výživném (výrok III). Dále stěžovatelce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého určenou částku (výrok IV).
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") výrokem I odst. 2.1.2 změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že v rámci tzv. zvláštního režimu střídavé péče bude nezletilý (a) v období jarních školních prázdnin v termínu vyhlášeném pro školku/školu, kterou navštěvuje, v péči stěžovatelky v každém kalendářním roce od pátku bezprostředně předcházejícího jarním prázdninám do pondělí bezprostředně následujícího po skončení těchto prázdnin, (b) v období velikonočních školních prázdnin v péči vedlejšího účastníka v každém kalendářním roce od pátku bezprostředně předcházejícího Květné neděli do úterý bezprostředně následujícího po skončení těchto prázdnin. Dále výrokem I odst. 2.2 změnil výrok II rozhodnutí okresního soudu tak, že specifikovaným způsobem změnil (snížil) výši částky, kterou byl vedlejší účastník povinen přispívat na výživu nezletilého a výrokem I odst. 2.3 změnil ve výroku III výši a způsob splacení dlužného výživného. Výrokem I odst. 2.4 pak změnil (zvýšil) částku, kterou je povinna na výživu nezletilého přispívat stěžovatelka.
Argumentace stěžovatelky
4. Podle stěžovatelky změnil krajský soud rozhodnutí okresního soudu z ústavněprávního hlediska nepřijatelným způsobem. Fakticky vyloučil stěžovatelku z péče o nezletilého v období velikonočních prázdnin v každém kalendářním roce. Neučinil tak přezkoumatelným způsobem. Neumožnil nezletilému přístup ke kulturním zvyklostem a tradicím obou rodičů pocházejících z kulturně odlišných prostředí. Krajský soud tak učinil, aniž by své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Aniž by prováděl další dokazování, změnil v této otázce rozhodnutí okresního soudu. Rozhodnutí je tak překvapivé a nepředvídatelné. Stěžovatelce bylo pouze umožněno reagovat na návrhy vedlejšího účastníka, krajský soud ji ale na odlišné právní posouzení neupozornil. Jarní prázdniny, na které svěřil krajský soud nezletilého stěžovatelce, postrádají oproti velikonočním svátkům sváteční význam. Vedlejší účastník přitom deklaroval, že v čase velikonočních svátků bude cestovat do Španělska a nezletilý tak nebude mít možnost poznat kulturní zvyky a tradice spojené se zemí, ve které trvale žije.
5. Obecné soudy se zároveň nevypořádaly s otázkou zpětného přiznání výživného vedlejšímu účastníkovi ve prospěch nezletilého za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2024. Rozhodnutí nese znaky libovůle a je s ohledem na nedostatky v odůvodnění nepřezkoumatelné. Nepřiznání výživného za období před 1. 9. 2024 soudy odůvodnily pouze tím, že společné soužití rodiče ukončili až v srpnu 2024 a v rozporu se stávající judikaturou a odbornou literaturou nezjišťovaly další rozhodné okolnosti. Nezohlednily ani prokázaný nadstandardní příjem vedlejšího účastníka. Soudy se pak měly zabývat i tím, zda neposkytováním výživného nedošlo k domácímu násilí. Nadto se stěžovatelka a vedlejší účastník k okamžiku ukončení společného soužití vyjadřovali značně rozdílně. Ohledně výživného do budoucna krajský soud neprovedl odpovídající dokazování, nerespektoval skutková zjištění okresního soudu a nesprávně aplikoval právní normy. Není ani zřejmé, z jakých důkazů měl vyplynout závěr, že stěžovatelka má příjem 60 000 Kč měsíčně. Krajský soud nevysvětlil, jak dospěl k závěru o udržování protiprávního stavu, který si vyžádá cestování vedlejšího účastníka k převzetí syna do své péče.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. V právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Proto Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti.
7. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka brojí proti výroku, kterým byl nezletilý v rámci střídavé péče rodičů svěřen o velikonočních svátcích do péče otce, a dále proti výrokům stran výše výživného pro nezletilého placeného vedlejším účastníkem. Jedná se o rozhodnutí v tzv. rodinné věci (opatrovnické řízení), ke kterým Ústavní soud přistupuje obzvlášť rezervovaně (srov. např. nález ze dne 22. 12. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2611/20, bod 12). Jeho přezkum se soustředí zejména na to, zda bylo řízení před obecnými soudy vedeno a přijatá opatření činěna v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly shromážděny veškeré potřebné důkazy a zda byla vydaná rozhodnutí náležitě odůvodněna (srov. např. nález ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. I. ÚS 1609/23, bod 30, nebo nález ze dne 12. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1318/22, bod 29).
8. Ve vztahu k výroku soudu o tzv. zvláštním režimu střídavé péče o velikonočních prázdninách, stěžovatelka především tvrdí, že se jedná o rozhodnutí překvapivé, nepředvídatelné a nedostatečně odůvodněné.
9. Za překvapivé (nepředvídatelné) je v ustálené soudní praxi považováno rozhodnutí posuzující projednávanou věc originálním způsobem (z hlediska předchozího vývoje řízení), tj. rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (srov. nález ze dne 11. 1. 2024 sp. zn. III. ÚS 1472/23, bod 15 a násl., nebo nález ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. III. ÚS 2748/18, bod 21). Ústavní soud rozhodnutí krajského soudu ohledně rozložení péče o nezletilého o velikonočních prázdninách za překvapivé nepovažuje. Stěžovatelka sama uvádí, že vedlejší účastník nakonec přijaté rozložení péče o velikonočních prázdninách požadoval a krajský soud (s odkazem právě na jeho argumentaci; srov. bod 59) k takovému režimu přistoupil. Pro stěžovatelku tak nemohlo být z hlediska procesního vývoje rozhodnutí krajského soudu překvapivé, neboť šlo o otázku, jež byla předmětem odvolacího řízení a sama se k ní vyjadřovala. Ze zásady zákazu překvapivých rozhodnutí nevyplývá povinnost soudů před vydáním rozhodnutí ve věci účastníky řízení informovat o jejich právním náhledu na věc, ale především jim umožnit vyjádřit se k případnému odlišnému právnímu posouzení.
10. K námitkám stěžovatelky stran nedostatečnosti odůvodnění rozhodnutí Ústavní soud doplňuje, že povinností soudu není nezbytně podrobně odpovědět na každý argument. Nároky na rozsah odůvodnění ovlivňují nejen povaha takového rozhodnutí, ale i okolnosti každého případu. Klíčové je, zda rozhodnutí obsahuje ucelený logicky vystavený argumentační systém, který dostatečně podporuje správnost v něm přijatých závěrů (srov. nález ze dne 15. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 3076/13, bod 19, nebo ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68). Z rozhodnutí krajského soudu je zřejmé, že v době rozhodování považoval za nejlepší zájem nezletilého poznat kulturní zvyklosti o velikonočních svátcích ve Španělsku (kam jej chce vedlejší účastník brát). Krajský soud tak učinil s odkazem na vyjádření vedlejšího účastníka, který mj. tvrdil, že rodina stěžovatelky po několik let tyto svátky neslavila a za dobu trvání partnerského soužití se stěžovatelkou je (až na poslední rok) trávili ve Španělsku (což v ústavní stížnosti stěžovatelka nijak nevyvrací). V tomto ohledu z hlediska míry odůvodnění napadené rozhodnutí obstojí. Nadto nic nebrání tomu, aby - pokud bude nezletilý v pozdějším věku mít zájem poznat velikonoční svátky v České republice - tomuto vyhověl buď sám vedlejší účastník (který aktuálně v České republice bydlí), nebo aby stěžovatelka podala nový návrh na úpravu péče o nezletilého. Aniž by Ústavní soud předjímal případné budoucí rozhodnutí soudů (které by hodnotily mj., zda došlo ke změně poměrů), musely by pak obecné soudy posoudit, zda by takové okolnosti neodůvodňovaly jiné posouzení nejlepšího zájmu nezletilého.
11. Jde-li o námitky stěžovatelky vztahující se k rozhodnutí o výživném, je třeba připomenout, že i na něj se vztahuje obdobně rezervovaný přístup Ústavního soudu (srov. výše, bod 8). Ústavní soud by mohl do rozhodnutí obecných soudů ve věci výživného zasáhnout zejména tehdy, bylo-li by výživné stanoveno ve zjevně excesivní výši nebo pokud by soudy rozhodovaly svévolně. Natolik závažná pochybení však napadená rozhodnutí nevykazují. Jde-li o výživné za období společného soužití obou rodičů, je třeba poukázat na to, že obecné soudy mj. uzavřely, že "po celé toto období až do srpna 2024 se rodiče v rámci v podstatě klasického rozdělení rolí podíleli na péči a výchově nezletilého, kdy matka o něho od narození osobně pečovala a otec byl výdělečně činný (...)" (rozsudek krajského soudu, bod 50). Jakkoliv si lze představit podrobnější úvahy soudu, nevykazuje neurčení výživného v tomto období znaky svévole či jiné obdobně závažné nedostatky. Zejména s ohledem na výši určeného výživného (nižší vzhledem k věku nezletilého), nepovažuje Ústavní soud za neústavní ani určené výživné po tomto období. Stěžovatelce nelze upřít, že částka 50 000 - 60 000 Kč, která podle krajského soudu představuje průměrný příjem z výdělečné činnosti obou rodičů, neodpovídá ve vztahu k její osobě zjištěním, která vyplývají z důkazů vypsaných v odůvodnění citovaného rozsudku. Přesto krajský soud pracoval se závěrem o vyšším příjmu vedlejšího účastníka (srov. např. bod 69 rozsudku krajského soudu) a v rozhodnutí je zohledňuje. Jak již bylo uvedeno, stanovené výživné obstojí zejména s ohledem na jeho nižší výši určenou se zřetelem k nízkému věku a s tím souvisejících potřeb nezletilého.
12. S ohledem na výše uvedené neústavnost napadených rozhodnutí nezpůsobuje ani poznámka o "udržování protiprávního stavu" stěžovatelkou (bod 69 rozsudku krajského soudu). Ve vztahu k takovému konstatování (ač v závorce) nejsou v odůvodnění rozsudku krajského soudu uvedeny žádné důkazy vyjma tvrzení vedlejšího účastníka a zjištění okresního soudu o přesunu stěžovatelky z Polska do České republiky. Byť i v tomto ohledu není zcela zřejmé, z čeho tento závěr krajský soud dovozuje, nejde vzhledem k jeho omezeným dopadům o ústavněprávně relevantní vadu. I pro tento závěr však platí výše uvedené. Budou-li obecné soudy považovat za vhodné k této okolnosti při případném dalším rozhodování přihlédnout, bude nezbytné podrobně vysvětlit, v čem mělo spočívat protiprávní jednání stěžovatelky.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senát