Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti D. Ch.,zastoupeného Mgr. Markem Matulou, advokátem, sídlem [adresa] Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. 2 To 265/2025-241 ze dne 22. 10. 2025 a usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. 7 PP 23/2020-218 ze dne 14. 8. 2025, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, za účasti Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, a Okresního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
1. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
2. Napadeným usnesením okresní soud podle § 83 odst. 1 trestního řádu rozhodl, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody, z něhož byl podmíněně propuštěn v dubnu 2021. Rozhodl tak proto, že stěžovatel ve čtyřleté zkušební době podmíněného propuštění nesplnil uloženou povinnost nahradit způsobenou škodu podle svých sil a možností - nezaplatil nic. Krajský soud se následně se závěry okresního soudu ztotožnil a stížnost stěžovatele odmítl.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
4. Při přezkumu ústavních stížností, v nichž stěžovatelé namítají nesprávnou aplikaci § 83 odst. 1 trestního zákoníku, Ústavní soud postupuje s ohledem na své postavení orgánu ochrany ústavnosti velmi zdrženlivě. Kasační zásah Ústavního soudu je namístě jen při extrémním vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 258/25, bod 10; či I. ÚS 1981/24, bod 7).
5. K takové výjimečné situaci však v posuzované věci nedošlo. Stěžovatel namítl, že obecné soudy nezjistily dostatečné informace o jeho majetkových poměrech a pominuly některé jeho argumenty. Poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2065/23. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem, že obecné soudy se musí v těchto případech zabývat reálným naplněním výrazu uhradit způsobenou škodu "podle svých sil". V uvedeném nálezu však Ústavní soud vyhověl stěžovatelce proto, že v rozhodnutí obecných soudů scházela jakákoliv "skutková zjištění nad rámec stěžovatelčiných tvrzení" (nález sp. zn. II. ÚS 2065/23, bod 28). V jiném nálezu zasáhl, neboť v rozhodnutí obecných soudů absentovaly "kvalifikované úvahy ohledně naplnění atributu uložené podmínky" (nález sp. zn. II. ÚS 2858/23, bod 21).
6. V projednávané věci ovšem obecné soudy v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí zjistily podstatné okolnosti a reálným naplněním výrazu "podle svých sil" se zabývaly. Uvedly, že odsouzený netrpí zdravotními problémy, není vyššího věku, má vysokoškolské vzdělání a je držitelem několika řidičských oprávnění. Podle nabídek zaměstnání, které si krajský soud obstaral, si stěžovatel mohl zajistit vyšší příjem v místě bydliště a nemusel by do zaměstnání dojíždět desítky kilometrů. Stěžovatele neaktivizovalo ani upozornění okresního soudu a hrozba vykonání zbytku trestu. Stěžovatel neuhradil na náhradě škody vůbec nic. Obecné soudy proto požadavkům plynoucím z ústavního pořádku v posuzované věci dostály.
7. Ústavní soud tak stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrh stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí sdílí osud ústavní stížnosti. Je-li ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a tedy věcného projednání nezpůsobilá, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného soudního rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu