Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů B. D. P. a L. D., zastoupených Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem, sídlem [adresa] Ostrava, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 213/2024-456 z 22. 8. 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1) J. D., 2) M. P., 3) F. S., 4) A. S. a 5) M. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. V řízení před obecnými soudy šlo o určení neexistence služebnosti a o promlčení služebnosti. Krajský soud v Ostravě výrokem II napadeného rozsudku uložil stěžovatelům povinnost společně a nerozdílně nahradit vedlejším účastníkům 3), 4) a 5) náklady odvolacího řízení ve výši 34 906 Kč.
2. Proti výroku II v záhlaví uvedeného rozhodnutí podávají stěžovatelé ústavní stížnost, v níž namítají, že postupem krajského soudu byla porušena jejich základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé nesouhlasí se způsobem výpočtu náhrady nákladů odvolacího řízení a uvádí postup, jak měl soud určit výši náhrady nákladů. Podle nich byly náklady odvolacího řízení vyčísleny ve zcela smyšlené výši. Takové rozhodnutí považují za svévolné, překvapivé a nepřezkoumatelné, a proto je zásah Ústavního soudu namístě. Stěžovatelé se domnívají, že jimi napadené náklady řízení nejsou po kvantitativní stránce bagatelní.
3. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny.
4. Stěžovatelé své námitky směřují proti rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 34 906 Kč. Ačkoliv i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, je ve vztahu k věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody jednotlivců (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2552/24 z 8. 4. 2025, bod 21). Ústavní soud opakovaně vyjádřil, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou proto zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatelů, přitom musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti 50 000 Kč (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 z 5. 3. 2025, body 11 a 34).
5. Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že v nyní posuzované věci jsou náklady řízení po kvantitativní stránce - 34 906 Kč - bagatelní. Stěžovatelé se přitom domáhají změny rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, která by se v jejich sféře projevila pouze částkou 12 312,88 Kč. Tím spíše lze konstatovat, že tato částka je toliko bagatelní a opačná úvaha stěžovatelů byla proto v tomto směru mylná. Krajský soud v bodech 41 a 42 napadeného rozhodnutí podrobně vysvětlil, jak při výpočtu náhrady nákladů odvolacího řízení postupoval. Nelze proto ani uzavřít, že by jeho rozhodnutí bylo svévolné, nepřezkoumatelné či jinak zjevně neústavní. Více než jinde se v případě nákladů řízení uplatní zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 587/25 z 30. 6. 2025).
6. Shrnuto, Ústavní soud neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by měly odůvodnit věcný přezkum napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu