Plný text
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MAFA, spol. s r. o., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2006, čj. 5 Afs 24/2005 - 44, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozsudkem byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2004, čj. 29 Ca 246/2004 - 16, kterým bylo zastaveno řízení ve věci žaloby podané proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 19. 8. 2004, protože stěžovatelka nesplnila poplatkovou povinnost, ačkoli jí soud k zaplacení poplatku vyzval a upozornil, že řízení bude zastaveno, jestliže poplatek ve lhůtě 10 dnů nebude zaplacen. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Brně.
Stěžovatelka ve stručné ústavní stížnosti tvrdí, že došlo k porušení jejího "práva na soudní ochranu a byla jí odňata možnost před soudem jednat". Namítá, že ustanovení zákona o soudních poplatcích, pokud stanoví, že poplatek ve věcech správního soudnictví lze, s účinky zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, uhradit jen do okamžiku, kdy rozhodnutí nabude právní moci, je nezákonné, neboť představuje porušení rovnosti účastníků. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, rozeznává, v § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Jeho úkolem je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. Tak tomu ovšem v tomto případě není. Stěžovatelka, ačkoliv její podání sepsal advokát, nepodala Ústavnímu soudu žádnou ústavně-právní argumentaci, a dokonce ani žádnou relevantní argumentaci právní. Podle závěru Ústavního soudu, který pochopitelně není vázán argumentací stěžovatelky, není jasné, jak mohlo dojít, rozhodnutím správních soudů, k její diskriminaci (porušení principu rovnosti účastníků řízení), protože ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se aplikuje obecně na všechny tam typově vymezené situace. Protože Ústavní soud neshledal ve věci žádné porušení ústavního pořádku, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2006
František Duchoň, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu