Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti AZYS Trading, a. s., se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 3691/2016-498 ze dne 30. srpna 2016, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 490/2014-259 ze dne 18. srpna 2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 16 C 122/2010-156 ze dne 5. června 2014, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení 1) České republiky - Českého báňského úřadu a 2) České republiky - Ministerstva financí, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 domáhala na vedlejší účastnici zaplacení částky 4 132 898 Kč. Obvodní soud žalobu zamítl, Městský soud v Praze jeho rozhodnutí potvrdil. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl s tím, že přes svůj značný rozsah nesplňuje zákonem vyžadované náležitosti.
2. Proti rozhodnutí Nejvyššího, městského a obvodního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností v rozsahu 221 stran. S ohledem na mimořádný rozsah a celkovou nesrozumitelnost podání Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění vad a zestručnění argumentace. Z následného podání stěžovatelky vyplynulo, že si stěžuje na "legalizaci výnosů z trestné činnosti, které jsou ekvivalentem 14. 7. 2000 orgánům státu poprvé oznámené a následně již nesporné defraudace podniku RASTRA AG-CZ a. s., protože se ji Krajský soud v Hradci Králové již 2. 8. 2000 pod č. j. 38 Cm 144/2000 pokusil zastavit" a "dokonání bezdůvodného obohacování bývalého Holcim (Česko) a. s. a Obvodního báňského úřadu v Trutnově, jako členů výboru věřitelů úpadce RASTRA AG-CZ a. s., a organizovaného zločinu, justiční (konkurzní) mafie, na úkor stěžovatele." Ohledně svého původního odmítnutí některých soudců Ústavního soudu stěžovatelka ve svém následném podání ze dne 9. 5. 2017 neuvedla žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly jejich podjatost, a to navzdory tomu, že k tomu byla Ústavním soudem dne 12. 4. 2017 výslovně vyzvána. Ústavní soud pak k této námitce nepřihlížel.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh zčásti přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. Z dovolání stěžovatelky, psaného stejně nesrozumitelným způsobem jako ústavní stížnost, Ústavní soud zjistil, že skutečně neodpovídá zákonným požadavkům kladeným na dovolání (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1966/16 ze dne 15. 3. 2017), napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu je tedy přiléhavé (stěžovatelka je ani nezpochybňovala).
5. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala vadné dovolání, ve vztahu k rozhodnutím městského a obvodního soudu nevyčerpala efektivně všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) ve spoj s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2017
Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu