Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky R. B., zastoupené JUDr. T. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 1998, čj. 18 Co 40/98 - 151, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 17. 10. 1997, čj. 3 C 186/92 - 116,
takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 24. 7. 1999, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 27. 7. 1999, podala stěžovatelka návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 1998, čj. 18 Co 40/98 - 151, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 17. 10. 1997, čj. 3 C 186/92 - 116, s tím, že jak soudem prvního stupně, který zamítl návrh, který stěžovatelka podala s dalšími osmi navrhovateli proti odpůrci Zemědělskému družstvu D. o určení povinnosti přepočítat čisté jmění družstva v souladu s § 7 a § 16 zákona č. 42/1992 Sb., tak soudem odvolacím, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně u stěžovatelky a sedmého a osmého navrhovatele a u druhého až šestého navrhovatele odvolací řízení v důsledku zpětvzetí odvolání zastavil, byly porušeny články 1 a 11 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka v této ústavní stížnosti v podstatě opakuje argumentaci uplatněnou v průběhu řízení před soudy obou stupňů. Má za to, že postup odpůrce, pokud odečetl z čistého jmění družstva majetkové podíly členů určené podle zákona č. 162/1990 Sb., byl porušením § 33 zákona č. 229/1992 Sb., ve znění platném v letech 1991, 1992 a 1993, a především že transformační projekt byl v rozporu s § 7 a § 16 zákona č. 42/1992 Sb. Tímto postupem odpůrce byly její nároky a nároky ostatních oprávněných osob - nečlenů družstva - kráceny o více jak Kč 20 000,--.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu Plzeň - jih, sp. zn. 3 C 186/92, a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost, tak jak je podána, musí být odmítnuta jako opožděná.
Ve své ústavní stížnosti napadá stěžovatelka pouze shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jež bylo obecnému zmocněnci stěžovatelky doručeno dne 12. 6. 1998, a rozhodnutí Okresního soudu Plzeň - jih, ačkoli na základě dovolání stěžovatelky a dalších dvou navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, rozhodoval ve věci Nejvyšší soud ČR, jenž usnesením ze dne 4. 5. 1999, čj. 29 Cdo 2266/98 - 179, které bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 18. 6. 1999, jako nepřípustné odmítl.
Právě toto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno (§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Pokud je ústavní stížností napadáno pouze rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jedná se evidentně o návrh podaný opožděně, když, jak je shora uvedeno, jeho rozsudek byl obecnému zmocněnci stěžovatelky doručen dne 12. 6. 1998, ale ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 26. 7. 1999 a došla Ústavnímu soudu dne 27. 7. 1999.
Z těchto důvodů Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené pro jeho podání v § 72 odst. 2 shora citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 1999 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu