Usnesení ze dne 16. 3. 2011
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. P. Ch., proti usnesení Nejvyššího soudu z 23. 9. 2010, č.j. 30 Cdo 2752/2010-162, a proti rozhodnutím tomuto usnesení předcházejícím, proti usnesení Nejvyššího soudu z 30. 7. 2010, č.j. 30 Cdo 2369/201-174, a proti rozhodnutím tomuto usnesení předcházejícím, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 27. 12. 2010 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Požadoval též prodloužení lhůty k doplnění svého podání o 60 až 90 dnů.
Stěžovatel v příloze k ústavní stížnosti rovněž namítl podjatost soudce zpravodaje, jakož i ostatních členů I. senátu. To však blíže nespecifikoval. Proto soudce zpravodaj před rozhodnutím o věci samé předložil stěžovatelovu ústavní stížnost II. senátu Ústavního soudu, aby rozhodl, zda je či není vyloučený z projednávání této ústavní stížnosti. Usnesením ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 3683/10, II. senát Ústavního soudu rozhodl tak, že soudce zpravodaj Vojen Güttler není vyloučen z projednávání této ústavní stížnosti.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel opakovaně nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2002 Ústavnímu soudu přes 100 ústavních stížností a v mnoha řízeních o nich byl přitom již vícekrát a dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon k podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (srov. např. poučení u ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. III ÚS 2292/08 a mnohé další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti (srov. již také např. usnesení Ústavního soudu ve věci téhož stěžovatele sp. zn. IV. ÚS 2725/10 z 23. 9. 2010). Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. března 2011
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj
Usnesení ze dne 10. 2. 2011
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové o námitce podjatosti, vznesené proti soudci Vojenu Güttlerovi stěžovatelem Ing. P. Ch., vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3683/10, takto:
Výrok
Soudce Vojen Güttler není vyloučen z projednávání ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 3683/10.
Odůvodnění
Stěžovatel podal ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2010, č. j. 30 Cdo 2369/2010, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2008, č. j. 1 Co 105/2008-111, a rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 34 C 171/2005, která je vedena pod sp. zn. I. ÚS 3683/10. Na základě rozvrhu práce byla tato věc přidělena soudci zpravodaji Vojenu Güttlerovi. Z listin přiložených k ústavní stížnosti a z přípisu doručeného k téže spisové značce bylo možno dovodit, že stěžovatel namítá podjatost soudce zpravodaje.
Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z vyjádření soudce Vojena Güttlera se podává, že ke stěžovateli nemá žádný vztah a podjatý se necítí. Stěžovatel svoji námitku podjatosti ani nikterak nekonkretizuje. Senát určený rozvrhem práce pro rozhodnutí o vyloučení soudce neshledává, že by byly dány důvody pro vyloučení soudce zpravodaje Vojena Güttlera ani ostatních členů senátu. Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2011
Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu