Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele K. P., proti nespecifikovanému rozhodnutí obecného soudu, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele, jež Ústavní soud dle jeho obsahu posoudil jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.
Shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem; to se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Přípisem ze dne 6. 3. 2012 byl stěžovatel v této souvislosti vyzván zejména k odstranění této vady a byl rovněž podrobně poučen o ostatních náležitostech ústavní stížnosti. Stěžovatel převzal výzvu 7. 3. 2012, leč ve stanovené třicetidenní lhůtě, ani později, vytýkané vady neodstranil. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2012
Vojen Güttler soudce zpravodaj