Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného JUDr. Annou Kapsovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. října 2014 č. j. 12 Nc 3295/2007-939 a usnesení JUDr. M. M., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-západ ze dne 30. března 2014 č. j. 156 EX 1570/12-110, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 6. ledna 2015, stěžovatel podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. října 2014 č. j. 12 Nc 3295/2007-939 ve výroku II. a usnesení JUDr. M. M., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-západ ze dne 30. března 2014 č. j. 156 EX 1570/12-110 s tvrzením, že napadeným výrokem II. usnesení okresního soudu a napadeným usnesením soudního exekutora bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
2. Soudní exekutor usnesením ze dne 30. března 2014 č. j. 156 EX 1570/12-110 rozhodl o nákladech exekuce tak, že určil výši dosavadních nákladů oprávněné J. T. ve výši 305 393,02 Kč (výrok I.), určil výši nákladů exekuce, které vznikly původnímu soudnímu exekutorovi Mgr. P. D. částkou 355 651 Kč (výrok II.) a určil výši dosavadních náklad exekuce, které vznikly soudnímu exekutorovi JUDr. M. M. ve výši 149 917,80 Kč (výrok III.).
3. Stěžovatel proti příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce podal námitky. Soudní exekutor námitkám nevyhověl a postoupil je k rozhodnutí exekučnímu soudu. Okresní soud přezkoumal rozhodnutí soudního exekutora a příkaz k úhradě nákladů exekuce zrušil ve výroku I. a II. (výrok I.), námitky stěžovatele proti výroku III. příkazu k úhradě nákladů exekuce zamítl (výrok II.), neboť určení nákladů shledal jako věcně správné, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.) a dále rozhodl, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně zrekapituloval průběh exekučního řízení a uvedl, že oprávněné J. T. pravidelně splácel dlužnou částku, a to až do dubna roku 2004, kdy se dostal do druhotné platební neschopnosti. Oprávněná pak podle jeho názoru mu znemožnila uhradit svůj dluh dobrovolně bez dalšího navýšení, a to v souvislosti s jejím zásahem do výkonu rozhodnutí a chystané dražbě nemovitostí dlužníka stěžovatele Ing. Smékala. Na majetek stěžovatele byla v souvislosti s návrhem oprávněné J. T. na vymožení dlužné částky opakovaně nařízena exekuce. Ústavní stížností se pak stěžovatel domáhá zrušení napadeného usnesení ve výroku II., kterým okresní soud jako nedůvodné zamítl námitky stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 30. března 2014, kterým si soudní exekutor JUDr. M. M. určil dosavadní náklady ve výši 149 917,80 Kč. Stěžovatel rovněž poukázal na své již dříve podané ústavní stížnosti, které jsou Ústavním soudem vedeny pod sp. zn. II. ÚS 1124/14 a III. ÚS 3142/14.
5. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí soudního exekutora a okresního soudu z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
7. Posuzovaná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry učiněnými soudním exekutorem a okresním soudem o výši dosavadních nákladů exekuce, vedenou v rovině práva podústavního a stěžovatel nepřípadně předpokládá, že již na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí okresního soudu vyplývá, že ve věci rozhodující soud se námitkami stěžovatele proti výroku III. příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému dne 30. března 2014 řádně zabýval, své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnil a v jeho rozhodování nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení.
8. K poukazu stěžovatele na dříve podané ústavní stížnosti Ústavní soud ověřil, že usnesením ze dne 9. prosince 2014 byla ústavní stížnost vedená pod sp. zn. II. ÚS 1124/14 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná a usnesením ze dne 11. srpna 2015 byla z téhož důvodu odmítnuta i ústavní stížnost vedená pod sp. zn. III. ÚS 3142/14.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2015
Ludvík David v. r. předseda senátu