Plný text
Sp. zn. I. ÚS 37/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci navrhovatele E.S., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 14C 242/92 ze dne 2. 7. 1993
t a k t o
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel svým podáním ze dne 29. 7. 1993 namítal nesprávnost rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 14C 242/92 ze dne 2. 7. 1993, kterým byl zamítnut jeho návrh na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci podle zák. č. 87/91 Sb. Předmětem vydání měl být rodinný dům v P., se st. par. č. xxx a zahradou par. č. xx, vše zapsáno ve výpise číslo knihovní vložky 593. Citovaný rozsudek připojil navrhovatel ke svému podání. Z jeho obsahu je patrno, že k zamítnutí návrhu došlo v důsledku nedostatku pasivní legitimace žalovaných J.H. a E.H. s poukazem na ustanovení § 6 zákona č. 87/91 Sb. o mimosoudních rehabilitacích. Ve svém podání navrhovatel poukazuje rovněž na svůj návrh podaný k Okresnímu soudu Plzeň - město dne 30. 1. 1992 ohledně obnovy řízení ve věci bývalého mimořádného Lidového soudu v Plzni sp. zn. Is. 548/46. Domnívá se, že řízení o obnově by mohlo mít vliv na zmíněné řízení civilní, bližší údaje o stavu řízení o obnově však neuvádí. Vzhledem k tomu, že navrhovatelovo podání nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti, byl navrhovatel přípisem ze dne 23. 9. 1993 vyzván Ústavním soudem ČR k odstranění vad svého podání a současně byl poučen, že pokud ve lhůtě 30 dnů od doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jeho návrh podle § 43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. odmítnut. Výzva k odstranění vad podání byla navrhovateli doručena 24. 9. 1993, lhůta k jejich odstranění marně uplynula 24. 10. 1993.
Vzhledem k tomu že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě soudem určené, tj. do 24. 10. 1993, přičemž vzal na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad dle § 43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) shora citovaného zákona tak, že jeho návrh odmítl. Závěrem poukazuje Ústavní soud rovněž na skutečnost, že jedním ze základních předpokladů přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. je skutečnost, že stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě z obsahu podání navrhovatele i přiloženého rozhodnutí je zřejmé, že se jednalo o prvostupňové rozhodnutí, které bylo napadnutelné odvoláním, tedy ve formě odvolacího řízení měl navrhovatel nesporně možnost dalšího procesního postupu ve věci, této možnosti však zřejmě nevyužil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. listopadu 1993
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR