Ústavní soud rozhodl dne 5. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele D. D., zastoupeného JUDr. Josefem Pelechem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 20. listopadu 2012 sp. zn. 63 Nt 2552/2012 vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel napadl v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce vydaný Obvodním soudem pro Prahu 1 s tvrzením, že jím mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Navrhovatel vyslovil v této souvislosti přesvědčení, že předmětný příkaz trpí formálními vadami a že není co do provedení domovní prohlídky jako úkonu neodkladného ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) ve spojení s § 160 odst. 4 trestního řádu dostatečně odůvodněn. Z těchto důvodů se posléze, též s poukazem na judikaturu Ústavního soudu, domáhal, aby Ústavní soud napadený příkaz k domovní prohlídce nálezem zrušil, zakázal příslušnému policejnímu orgánu pokračovat v porušování jeho základního práva zakotveného v čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a přikázal mu obnovit stav před tímto porušením tím, že vydá věci zabavené při domovní prohlídce provedené na základě předmětného příkazu, specifikované blíže v protokolu o provedení domovní prohlídky.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud ve své judikatuře konstatoval, že i když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností (skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§ 160 odst. 4 trestního řádu) a že jako taková je ex lege přípustná (§ 83 odst. 1 al. 2 trestního řádu), jedná se v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 298/05, II. ÚS 362/06, II. ÚS 789/06, II. ÚS 474/07, IV. ÚS 1780/07, IV. ÚS 2227/12). V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1780/07 Ústavní soud pod aspektem kautel plynoucích z ústavně zaručeného základního práva na nedotknutelnost obydlí uvedl, že "pokud ... nedošlo dosud k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, již samotný příkaz k provedení domovní prohlídky, jakožto nezbytný právní základ k její realizaci, musel být v předmětném trestním řízení tudíž vydán s odůvodněním i toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§ 160 odst. 4 trestního řádu), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. Pakliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem již ústavně zaručeného práva ... bezprostředně dotýká.". Jinými slovy, vyjádřil názor akceptující dostatečnost odůvodnění příkazu k domovní prohlídce i pro případ, že o neodkladnosti provedené prohlídky specifické okolnosti dané kauzy (v odůvodnění příkazu popsané) zřejmě svědčí. Z obsahu ústavní stížností napadeného rozhodnutí se přitom z pohledu relevantního pro tento přístup podává, že obecný soud zrekapituloval příslušný návrh státního zástupce a svůj postoj shrnul tak, že v označených prostorách by se mohl nacházet důkazní materiál důležitý pro trestní řízení. Co do odůvodnění povahy této prohlídky jako neodkladného úkonu vyjádřil soud obavu, že u věcí a důkazů, stran nichž předpokládá, že se v nich nacházejí, a které jsou způsobilé posléze zahájení trestního stíhání podezřelých osob odůvodnit, je s ohledem na popsaný kontext dána důvodná obava z jejich zmaření, zničení či odvezení. Z pohledu ústavněprávního napadený příkaz k domovní prohlídce tudíž obstojí. Proto byl návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2013
Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu