Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelů 1) T. M. a 2) J. P., zastoupených JUDr. Pavlem Liškou, advokátem se sídlem [adresa] 10, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. srpna 2012 č. j. 26 C 357/2010-56, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelé napadli v záhlaví uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, jímž byla zamítnuta ve vztahu ke každému z nich (výroky I. a II.) žaloba o zaplacení blíže specifikovaných úroků z prodlení a rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.). Stěžovatelé tvrdili, že tímto rozhodnutím obecný soud zasáhl do jejich ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 1, čl. 11 odst. 1, 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě. Pro své podrobně rozvedené výhrady se následně domáhali, aby Ústavní soud napadený rozsudek nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Z judikatury Ústavního soudu je zřejmé, že při rozhodování o ústavních stížnostech aplikuje pravidlo "de minimis"; jinak řečeno odmítá se zabývat "maličkostmi", tj. věcně projednávat "ústavní stížnosti bagatelní povahy". Činí tak nicméně toliko se současným přihlédnutím k intenzitě tvrzeného porušení ústavních práv. Jedním z důvodů pro závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti je v těchto souvislostech také skutečnost, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí zákon nepřipouští s ohledem na nízkou výši peněžitého plnění řádný, resp. mimořádný opravný prostředek. Ve věci stěžovatelů je to ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o nepřípustnosti odvolání [souhrnně se Ústavní soud vyjádřil k naznačenému přístupu s poukazem na svoji další judikaturu kupř. v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. prosince 2011 (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud po posouzení obsahu ústavní stížnosti podřadil kontext záležitosti stěžovatelů pod uvedená kritéria; v důsledku toho bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2012
Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu