Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele Z. T., zastoupeného Mgr. M. S., advokátem, proti rozhodnutí o přestupku dopravního inspektorátu okresního ředitelství Policie ČR v Olomouci ze dne 10. 9. 1997, čj. OROL-1209/DI-97, rozhodnutí o odvolání Policie ČR - Krajského dopravního inspektorátu v Ostravě ze dne 13. 11. 1997, čj. PSM-939/DS-97, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 8. 1998, sp. zn. 15 C 35/98 (dle opravného usnesení sp. zn. 15 C 55/98), a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 12 Co 23/99, a o návrhu na zrušení věty první před středníkem ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 3. 8. 1999, které došlo Ústavnímu soudu dne 4. 8. 1999.
Svým návrhem se domáhá, aby Ústavní soud zrušil část ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, které zní "soud nepřezkoumává rozhodnutí o přestupku, za nějž nelze uložit pokutu vyšší než Kč 2 000,-- nebo zákaz činnosti", neboť podle něho o jeho žalobě proti Krajskému dopravnímu inspektorátu v Ostravě ve věci rozhodnutí správního orgánu o uložení pokuty za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu rozhodly obecné soudy tak, že řízení zastavily a tím ho zkrátily na jeho právech na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv. Domnívá se, že ho správní orgán postihl za přestupek, který nebyl schopen řádně prokázat a aniž by se za takový postup byl povinen zodpovídat před nezávislým a nestranným soudem. Tím porušil právo na uplatňování státní moci jen v případech a v mezích stanovených zákonem a současně porušil i právo zakotvené v ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel napadá rozhodnutí o přestupku policejních orgánů shora uvedených, ze kterých se podává, že stěžovatelova námitka ohledně rychlosti jeho jízdy v obci se jeví jako účelová, když tato rychlost byla zadokumentována fotograficky radiolokačním měřičem rychlosti RAMER 7 CCD zabudovaným do služebního vozidla v civilním provedení. Rozhodnutí o odvolání bylo správním orgánem (Policií ČR - Krajským dopravním inspektorátem v Ostravě) vydáno dne 13. Listopadu 1997 s poučením, že proti tomuto rozhodnutí se nelze dále odvolat. Přesto stěžovatel i přes ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (soud nepřezkoumává rozhodnutí o přestupku, za nějž nelze uložit pokutu vyšší než Kč 2 000,-- nebo zákaz činnosti) se obrátil se žalobou na obecný soud, aby zrušil rozhodnutí správního orgánu. Obecné soudy tedy postupovaly v souladu se zákonem, když řízení ve smyslu ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř. (postup soudu po zahájení řízení) z důvodu směřování žaloby proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, zastavily. V daném případě tedy, jelikož rozhodnutí o odvolání správního orgánu bylo vydáno dne 13. 11. 1997 a stěžovatel je obdržel nejpozději do 27. 1. 1998 (podání žaloby soudu), uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti dnem 27. 3. 1998.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Pokud jde o návrh na zrušení části ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, Ústavní soud konstatuje, že návrh na zrušení ustanovení zákona sleduje osud vlastní ústavní stížnosti a vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud tímto návrhem zabývat ani nemohl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 1999 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu