I. ÚS 385/2000

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou dne 26. 6. 2000 a Ústavnímu soudu doručenou dne 27. 6. 2000, se stěžovatelé domáhali zrušení ve výroku uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým bylo částečně vyhověno jejich žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni, a částečně byla tato žaloba zamítnuta. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že rozhodnutím soudu bylo porušeno jejich právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jakož i čl. 90 a 95 Ústavy ČR. Po přezkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě stanovené zákonem pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ze sdělení Krajského soudu v Plzni vyplývá, že rozsudek Krajského soudu v Plzni, napadený ústavní stížností, byl stěžovatelům doručen prostřednictvím právního zástupce, JUDr. Ing. M. S., dne 17. 4. 2000. Téhož dne rozsudek nabyl právní moci. Z výše uvedených okolností je zřejmé, že lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet dne 17. 4. 2000 a skončila dne 15. 6. 2000. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána až dne 26. 6. 2000, je zřejmé, že se tak stalo po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nemá ze zákona možnost prominout stěžovateli lhůtu pro podání ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 1. září 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu