ÚS 39/03 Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu I. S., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podání navrhovatelky bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 20. 1. 2003.
Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Především z návrhu nebylo patrno, čeho se navrhovatelka domáhá, ani v něm nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatelka dovolává (§ 34 odst. 1 cit. zák.). Nebylo v něm uvedeno, která základní práva či svobody byly porušeny, návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 cit. zák.), nebyla k němu připojena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku, a navrhovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 cit. zák.).
Na základě shora uvedených skutečností byla navrhovatelka přípisem ze dne 3. 2. 2003 vyzvána Ústavním soudem, aby výše uvedené nedostatky podání odstranila, a současně jí byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovatelce.
Dne 27. 2. 2003 obdržel Ústavní soud podání navrhovatelky, v němž žádala o prodloužení stanovené lhůty o dalších 20 dnů, a to z důvodu žádosti stěžovatelky o stanovení advokáta AK ČR. Ústavní soud lhůtu prodloužil, avšak dne 18. 3. 2003 navrhovatelka opět, tentokrát telefonicky, požádala o další prodloužení lhůty o 30 dnů s odůvodněním, že přidělený právní zástupce musí věc prostudovat. Ústavní soud tedy opět lhůtu prodloužil, a to do 18. 4. 2003. Dne 10. 4. 2003 pak stěžovatelka telefonicky žádala o opětovné prodloužení lhůty. Dopisem, doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 4. 2003 stěžovatelka požádala o prodloužení lhůty do 7. 5. 2003. Na další prodloužení však již Ústavní soud nepřistoupil, a to proto, že ústavní stížnost byla doručena již 20. 1. 2003, a že se jedná již o šestou stížnost téže stěžovatelky v téže věci. Předchozí stížnosti byly Ústavním soudem rovněž odmítnuty.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka ve stanovené lhůtě vytýkané nedostatky návrhu neodstranila, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 22. dubna 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu