Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., právně zastoupeného JUDr. Tomášem Truschingerem, advokátem se sídlem [adresa] Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. 5 Ads 101/2014, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu byl dne 12. 12. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu""), doplněný podáním určeného zástupce ze dne 15. 4. 2015, prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s odůvodněním, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2014 č. j. 41 Ad 16/2013-21, a to z důvodu, že stěžovatel nedoložil soudu plnou moc pro právní zastoupení v tomto řízení. Uvedenému postupu předcházelo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postup kasačního soudu byl nepřiměřeně přísný a že nemohl v řízení hájit řádně svá práva.
4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
5. Po přezkoumání napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že je logické, z hlediska rozsahu dostatečné a že námitky obsažené v ústavní stížnosti lze hodnotit jako pouhou polemiku s právním závěrem Nejvyššího právního soudu. Stěžovatel nepřípadně očekává, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Uvedené je však jen dokladem toho, že věc postrádá nezbytnou ústavně právní rovinu; pouhý odlišný názor stěžovatele na právní posouzení věci nezakládá porušení práv, jež jsou mu ústavně zaručena.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2015
Ludvík David, v. r. předseda senátu